Čísla ve Feedburneru ukazují, že tenhle blog pořád sleduje hodně lidí, kteří nějak nechytli to, že už skoro dva roky píšu na jankorbel.com a tady to je téměř mrtvé.

Přidejte si do čtečky RSS jankorbel.com.

Díky.

PS: Pokud jste se sem dostali kvůli mé přednášce Proč svět čeká skutečná krize, tak tohle téma stále rozebírám na svém Google+ účtu.

O přednášce jsem psal v předcházejícím příspěvku. Jiná rozlišení videa a další přednášky z Barcampu najdete na SuperLectures.

Toto téma dále rozebírám na svém Google+ účtu.

Slajdy mojí přednášky na červnovém Barcampu v Brně. Pro otrlé můžu nabídnout ještě své poznámky (Google Docs), které vznikaly při tvorbě prezentace.

UPRAVENO: Videozáznam přednášky na SuperLectures

Pokud vás zajímá téma dluhů a finančních krizí doporučuji tyto knihy:

Na sérii Crash Course už jsem tu odkazoval.

Díky všem, co si to přišli poslechnout a díky pořadatelům za možnost prezentovat.

Delší čas jsem si pohrával s myšlenkou, že začnu blogovat anglicky. Důvody jsou následující:

  • Píšu pro úzkou skupinu lidí, která je u nás nevyhnutelně hodně malá (a/nebo nepíšu dost zajímavě).
  • Časem bych rád udělal nějakou web aplikaci primárně pro anglicky mluvící klienty z celého světa. Nejvyšší čas, začít si budovat publikum.
  • Chci zkusit, jestli se mi podaří ve světové vesnici prorazit.

Možná jste už zaznamenali, že jsem spustil blog jankorbel.com. Zatím to vidím tak, že se z něho stane primární místo, kam budu psát. Sem na .cz budu dávat už jen příspěvky, které budou relevantní pro mé česky hovořící publikum. Počítám, že jich nebude moc.

Díky za přízeň a snad si RSS nového blogu také přidáte do svých čteček.

Je mi záhadou, jak je možné, že lidi s citem pro design jako jsou architekti (tedy ti dobří), mohou mít tak špatné weby.

Příklad za všechny: Firma Architektura, s. r. o.

Jak je možné, že někdo vytvoří takovou krásu jako je tenhle dům v Jevanech a pak ho prezentuje takhle ledabyle.

Dost možná mají tolik práce, že prostě nepotřebují konvertovat lidi z webu. Nevím. Každopádně tak to nebude navždy.

Pokud děláte weby pro klienty, zamyslete se, jestli by se vám nevyplatilo zaměřit se na architekty (nebo jiné „oborovky”). Klidně udělejte první zdarma, zjistíte, jaká jsou tam specifika atd. Po pár webech architektů budete specialisti, uděláte si mezi nimi jméno a budete mít konkurenční výhodu.

Sam Stephenson je trochu zaříkávač hadů, ale CoffeeScript představí dobře. Pokud nevíte o co jde: CoffeeScript je jazyk, který se zkompiluje do čistého JavaScriptu a jeho cílem je umožnit psaní čistého, efektivního a přehledného kódu, což JavaScript tak úplně neumožňuje.

Když už jsme u korupce a toho, jak stát ničí ekonomiku, nemůžu si odpustit výkřik proti jednomu takovému státnímu zásahu konkrétně.


Už příští rok by mohly v Česku vyrůst desítky firem se státní účastí. Ministerstvo průmyslu a obchodu se totiž rozhodlo, že pomocí státního fondu přímo kapitálově vstoupí do menších začínajících firem s růstovým potenciálem.

„Český rozvojový uzavřený investiční fond“ naplní ministerstvo především penězi z unijních fondů. V první fázi bude k dispozici 600 milionů korun.

Mají jít do firem v počáteční fázi rozvoje. Ty potřebují spíše menší investice, podle šéfa sekce fondů EU ministerstva Petra Očka tak bude možné investovat až do stovky firem.

„Měly by to být samozřejmě inovativní firmy, což se prokáže tím, že budou mít zajímavý byznysplán pro soukromé investory i správce fondu,“ dodal Očko.

Stát zakládá speciální fond. Nalije stamiliony do desítek perspektivních firem, ihned.cz

Patřím do cílové skupiny tohohle fondu a můžu říct, že nechci, aby se stát do něčeho takového pouštěl. Peníze investorů jsou i českým startupům k dispozici. V tom není problém.

Čtěte dál

Přece jen už nejsem tak mlád, abych ortodoxní liberalismus přijal bez pár „ale”, nicméně tenhle článek trefuje do černého.


Korupce není příčinou plýtvání, pouze jeho příznakem. Příčinou plýtvání je samotná povaha státního sektoru – nemá ani majitele, který by dohlížel na hospodárnost, ani (a hlavně) měřítko, jak hospodárnost posuzovat. Korupce je pouze důsledek státního prostředí, odtrženého od jakékoli ekonomické racionality.

Pokud někdo namítne, že nelze přece všechny státní funkce privatizovat, uvědomme si, že žijeme v obrovské míře státního přerozdělování na hraně socialismu: přes veřejné rozpočty protéká přes 40 % produktu české ekonomiky. Prostor pro osekání státu je obrovský. Máme před sebou jasnou volbu. Buď chceme co nejméně korupce, a k tomu potřebujeme co nejmenší, řekněme desetinový stát. Anebo požadujeme hodně státních regulací a výdajů, a pak se musíme smířit s velkou mírou korupce. Žádná jiná možnost neexistuje.

Jak se zbavit korupce

To alespoň tvrdí Chris Coyier v článku SASS vs. LESS.


„Which CSS preprocessor language should I choose?“ is a hot topic lately. I’ve been asked in person several times and an online debate has been popping up every few days it seems. It’s nice that the conversation has largely turned from whether or not preprocessing is a good idea to which one language is best. Let’s do this thing.

Really short answer: SASS

Nebojte, tohle je jen začátek článku, pak to víc rozepíše ;-)

Via @zdenekkostal

Nedávno se o porovnání CSS preprocesorů ve dvou dílech rozepsal David Grudl.

Perfektní sada tutoriálů. Trocha teorie a pak 4 skvěle vypracované příklady.

Poslouží dobře i jako reference pro složitější selectory.

Disketa pro uložení, magnetický pásek pro voicemail a další příklady ikon, které se opíraly o každodennost věcí, které mezitím zmizely.
Když se nám materiálno digitalizuje, čím ho budeme ilustrovat? To byla otázka od prvních ikon.

Horace Dediu rozjíždí sérii článků o Androidu.


We need to understand how Google uses Android to make money and whether it is succeeding and if it’s not, why not.

Android economics: An introduction, Asymco

Craig Mod v článku The Digital↔Physical: On building Flipboard for iPhone and Finding Edges for Our Digital Narratives nastiňuje zajímavou myšlenku:

When all the correspondence, designing, thinking, sketching — the entirety of the creative process — happens in bits, we lose a connection. It’s as if all that process is conceptually reduced to a single point — something weightless and unbounded. Compounded over time, the understanding of where one is as a creative in a digital landscape collapses to the just-a-little-while-ago, the now, and maybe the tomorrow.

V krásně nasázeném a ilustrovaném textu, pak ukazuje, jak se snažil tuhle neuchopitelnost porazit tím, že po dokončení verze 1.0 Flipboardu pro iPhone nechal vyrobit knihu, která dokumentuje vývoj projektu.

Článek Two Universes vysvětluje, proč má gamifikace místo i u těch UX designérů, kteří nepracují pro Zyngu.

Via @daringfireball