Nápad versus Provedení
Přes Twitter jsem se dostal k projektu The Monster Engine člověka jménem Dave Devries (neplést s Piter De Vries). Vezme dětskou (kolem 7 let) kresbu a pak ji realisticky překreslí.
Sám autor o tom říká:
The process is simple. I project a child’s drawing with an opaque projector, faithfully tracing each line. Applying a combination of logic and instinct, I then paint the image as realistically as I can. My medium is mixed—primarily acrylic, airbrush, and colored pencil.
Další skvělé kousky najdete na stránkách projektu, kde si můžete taky koupit knihu nebo plakát.
Co mě na tom zaujalo, je to krásné oddělení nápadu a provedení. Vidím naprosto originální nápad, produkt dětské fantazie — ne, nadarmo jsme všichni narození jako umělci — který je sám o sobě k ničemu (pomineme nadšení rodičů). Až rozpracování, řemeslo z něj může udělat kousek, který bych si nechal vytisknout a pověsit na zeď.
Dál mi přijde zajímavé, že Dave se rozhodl zpracovat námět co nejrealističtěji, ale dovedu si představit výstupy od někoho s úplně jiným stylem. Provedení tu je jakýsi filtr nápadu, prizma, které paprsek úvodní myšlenky může rozložit do nejrůznějších barev.
Pro mě zkrátka tyhle obrázky hezky usmiřují dualitu „Nápad je všechno” vs. „Nápad je k ničemu”.
[…] článek: jan korbel // Nápad versus Provedení […]
Zajímavý to je, ale podle mě ty obrázky spíše podporují tezi „nápad je k ničemu“.
Na obrázku se Supermanem je to krásně vidět: Dítě zjevně chtělo nakreslit svalnatého chlapa v elasťákách, jak s nataženou paží letí vstříc dobrodružstvím. Tohle je ta původní myšlenka, nápad. Zatímco ta „co nejrealističtější“ realizace zobrazuje něco, co bych nazval Podvyživené cikáně v teplákách skáče do stohu: http://www.themonsterengine.com/images/artwork/superheros/super1.jpg
Trochu mi to připomíná jedno time-lapse video, ve kterém autor začíná práci tím, že si prostě jen tak bezmyšlenkovitě čmárá a když z toho začne něco vylézat, tak to dokreslí: http://vimeo.com/6143607 Rozdíl je v tom, že Revoy jako základ používá náhodné načmáraný zmatek, Devries používá nepovedené dětské obrázky…
@Václav Šír: Díky za komentář a odkaz na video.
Rozdíl vidím v tom, že autor z tvého video používá chaos objektů k nastartování své představivosti, taková volná asociace. Mechanizace políbení múzou :-) Ale i podle jeho galerie soudím, že mu z toho lezou podobné motivy. Každopádně hodně dobrej řemeslník.
Devries se dost přísně drží přímo křivek té dětské kresby a pak je překreslí s co největším zachováním původních čar.
Ten Superman je hezkej příklad. Dítě rozhodně nechtělo nakreslit tohohle zombíka (i když, kdo ví…), který vylétává ze zeleného dýmu, ale to, jak byly základní čáry dány asi neposkytovalo Devriesovi moc prostoru :-)
Ale mně ani tak nešlo o malování, to je pro mě jen alegorií pro „Nápad je všechno” vs. „Nápad je k ničemu” kdekoli jinde.
to Václav Šír: Myslím, že Dave Devries i David Revoy dělají to samé. Jen ten první si jako zdroj inspirace bere dětskou kresbu. Kdybychom před ty dva na papír rozlili kafe, jistě by si poradili i s tím. Ten nápad mají totiž oni. Ne autor kresby.
Trochu mi to připomíná rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Téměř všechny nejlepší animované filmy (nejlepší podle mého vkusu), které jsem kdy viděl, byly amatérské. Amatér má totiž čas, luxus omylu a možnost předělávky. Profesionál musí odevzdat dobrý výsledek vždy, včas, napoprvé. Výsledek bude možná horší než od toho amatéra, ale bude. To dotažení do konce, ta vytrvalost, to know how, ta dokonalost… Ta to vyhraje.
Spoléhat na nápad (i když se může nesčetněkrát vyplatit) bude vždy risk, spoléhat na řemeslo je jistota přežití. Jak že je to naše přísloví o tom řemesle?
Nemohu si odpustit ještě jednoho dobrého řemeslníka.