Příklad za všechny: Firma Architektura, s. r. o.

Jak je možné, že někdo vytvoří takovou krásu jako je tenhle dům v Jevanech a pak ho prezentuje takhle ledabyle.

Dost možná mají tolik práce, že prostě nepotřebují konvertovat lidi z webu. Nevím. Každopádně tak to nebude navždy.

Pokud děláte weby pro klienty, zamyslete se, jestli by se vám nevyplatilo zaměřit se na architekty (nebo jiné „oborovky”). Klidně udělejte první zdarma, zjistíte, jaká jsou tam specifika atd. Po pár webech architektů budete specialisti, uděláte si mezi nimi jméno a budete mít konkurenční výhodu.

Už příští rok by mohly v Česku vyrůst desítky firem se státní účastí. Ministerstvo průmyslu a obchodu se totiž rozhodlo, že pomocí státního fondu přímo kapitálově vstoupí do menších začínajících firem s růstovým potenciálem.

„Český rozvojový uzavřený investiční fond“ naplní ministerstvo především penězi z unijních fondů. V první fázi bude k dispozici 600 milionů korun.

Mají jít do firem v počáteční fázi rozvoje. Ty potřebují spíše menší investice, podle šéfa sekce fondů EU ministerstva Petra Očka tak bude možné investovat až do stovky firem.
…
„Měly by to být samozřejmě inovativní firmy, což se prokáže tím, že budou mít zajímavý byznysplán pro soukromé investory i správce fondu,“ dodal Očko.

– Stát zakládá speciální fond. Nalije stamiliony do desítek perspektivních firem, ihned.cz

Patřím do cílové skupiny tohohle fondu a můžu říct, že nechci, aby se stát do něčeho takového pouštěl. Peníze investorů jsou i českým startupům k dispozici. V tom není problém.

Hezky to vyjádřil angel investor Jan Všianský v rozhovoru pro Lupu:

Když jsem to slyšel poprvé, myslel jsem, že jde o nějaký vtip. To přece nemůžou myslet vážně! Do čeho chtějí investovat, vždyť tu žádné projekty nejsou, a už vůbec ne v řádu stovek milionů, o kterém uvažují.

Ve světle korupčního skandálu Davida Ratha by mělo být každému jasné, že jakýkoli systém dotací je živnou půdou pro korupci, to ale není to nejhorší. Horší je, že tím stát pokřiví normální tržní prostředí a může dost dobře pár produktů zabít.

Ilustrativní příklad z prostředí, které znám: Řekněme, že za „státními investory” přijde někdo s byznysplánem, že vytvoří web aplikaci pro fakturování pro živnostníky a v malých firmách. Jsou tu určité náznaky, že velké účetní systémy pro ně nejsou to pravé a trh menších řešení se vyvíjí teprve pár let. Dejte nám 20 miliónů a do roka vytvoříme skvělou aplikaci. Pak ji v klidu pár let můžeme dotovat, dávat ji všem zdarma a ještě financovat další vývoj a slušný marketing. Buď pak bude konkurence mrtvá a my produkt zpoplatníme, nebo nám dojdou dotační peníze a půjdeme dělat zase něco jiného. Hej, ale žili jsme si za státní peníze pár let celkem dobře.

Jasně, malinko jsem to přitáhl za vlasy, ale snad chápete, co se snažím říct. Každá taková dotace zvýhodňuje na trhu toho, kdo jí dostal oproti jeho konkurentům. Že si o ní mohli také zažádat? A je tam dost peněz pro všechny? Těžko. Takže si mám zažádat dřív, preventivně, abych nebyl případně znevýhodněn? To je přece blbost.

A to ani nemluvím o tom, jak krásné prostředí pro korupci to celé vytváří.

Nepotřebujeme peníze. Co nás trápí mnohem víc, je třeba nutnost registrovat se k placení DPH, kdybychom chtěli prodávat náš produkt na Slovensku a jinde v EU. Systém daní a účetnictví je u nás zbytečně složitý. Častokrát se nám stalo, že nám na dotaz kolem DPH odpověděli tři finanční úřady každý jinak. Ani lidé, kteří to mají jako hlavní pracovní činnost se v tom systému nevyznají. Jak si myslíte, že se v něm podniká lidem, kteří mají na starosti jiné věci?

Zkrátka, jestli chcete pomoct podnikání, tak zjednodušte daňový systém a účetnictví, zmenšete zdanění práce a postarejte se, aby dobře fungovaly soudy. Tím pomůžete všem a ne jen skupince, která nějak projde sítem a dostane peníze.

Myslím, že hezky vystihuje problém, který mají často umělecky založení grafici při návrhu designu webů a aplikací. Samozřejmě se obě oblasti místy prolínají, ale rozhodně ne tolik, jak by se mohlo zdát.

Každopádně je zajímavé, si přečíst, jak vnímal Google zpočátku a jak to viděl v poslední době.

The Google I was passionate about was a technology company that empowered its employees to innovate. The Google I left was an advertising company with a single corporate-mandated focus.

Technically I suppose Google has always been an advertising company, but for the better part of the last three years, it didn’t feel like one. Google was an ad company only in the sense that a good TV show is an ad company: having great content attracts advertisers.

A zase jsme u toho, na co v posledních týdnech narážím často. Firma zapomene, kdo jsou její skuteční klienti.

Kdo jsou klienti Googlu? Prakticky všechny příjmy mají z reklamy, znamená to, že klienti jsou zadavatelé reklam? Pokud přistoupíte na tohle, pak začnete hledat víc informací, které se hodí zadavatelům reklam. Nastavíte vnitřní chod, metriky, odměňování tak, aby podporovalo cíle zadavatelů reklam.

A zjistíte, že nejlepší způsob, jak toho o lidech hodně zjistit, už vymyslel Facebook a začnete zkoušet dostat do svých produktů kýžené „sociálno”.

As it turned out, sharing was not broken. Sharing was working fine and dandy, Google just wasn’t part of it. People were sharing all around us and seemed quite happy. A user exodus from Facebook never materialized. I couldn’t even get my own teenage daughter to look at Google+ twice, “social isn’t a product,” she told me after I gave her a demo, “social is people and the people are on Facebook.” Google was the rich kid who, after having discovered he wasn’t invited to the party, built his own party in retaliation. The fact that no one came to Google’s party became the elephant in the room.

A vidíte, že vás lidi nepotřebují, tohle není práce, na kterou si vás najímají, vás mají na hledání.

The old Google made a fortune on ads because they had good content. It was like TV used to be: make the best show and you get the most ad revenue from commercials. The new Google seems more focused on the commercials themselves.

A začnou vám odcházet zaměstnanci, které nebaví ladit reklamy.

Google si musí uvědomit, že Facebook ho nepředčil, protože by se snažil hledat lepší způsoby, jak cílit reklamu. Nemyslím si dokonce, že by Zuckerberg byl tak hloupý a stavěl všechny příjmy na reklamě. S takovým množstvím uživatelů, kteří tráví v aplikaci tolik času, se dají dělat lepší věci.

To je inovace. Hledat, jaké jiné potřeby, v nových souvislostech, může Google pro nás uživatele plnit. To přiláká lidi a to přiláká i zadavatele reklam, ačkoli myslím, že lepší je nechat platit přímo uživatele. Hodily by se nějaké mikroplatby… a heleme Facebook credits…

Všechny citace byly z Why I left Google, James Whittaker.

Via Daring Fireball

Má UX hledat rovnováhu mezi potřebami klienta a jeho uživatelů, nebo má za všech okolností kopat jen za uživatele?

— Marek Prokop (@MarekP) March 11, 2012

Z reakcí vybírám:

@MarekP pokud nemá být UX pouze teoretické, ale praktické (a to má být), pak to nakonec budou vždy jen a jen kompromisy.

— Martin Hassman (@hassmanm) March 11, 2012

@MarekP pokud je UX chápáno jako součást designu – což je něco, co má splňovat účel, většinou klientem určený – není pak odpověď jasná?

— Štěpán Ryšavý (@stepanrysavy) March 11, 2012

@MarekP Obidve. Je to večné napätie, ktoré dáva priestor na debatu s klientom o tom, čo potrebuju jeho uživatelia.

— Tomas Mikletic (@maximir) March 11, 2012

Já jsem napsal:

@MarekP Maximální vyhovění potřebám uživatelů, které dovolí efektivní použití zdrojů klienta (v dané fázi, s daným rozpočtem).

— jan korbel (@jankorbel) March 11, 2012

Na můj twít reagoval Tomáš Hellebrand

@jankorbel @marekp Existují situace, kdy je dobré UX v přímém rozporu s obchodním záměrem. Pokud je to opodstatněné, musí UX ustoupit.

— Tomáš Hellebrand (@hellishcz) March 11, 2012

@hellishcz @jankorbel To je jasné, ale musí UX ustoupit samo, nebo je to role někoho na ním?

— Marek Prokop (@MarekP) March 11, 2012

@MarekP @jankorbel S tím (naštěstí) zkušenost nemám, ale hádám, že je na UX lidech to správně vybalancovat.

— Tomáš Hellebrand (@hellishcz) March 11, 2012

@hellishcz @jankorbel @marekp krátkodobě možná, ale i v dlouhém období?

— Lukáš Konarovský (@daeltar) March 11, 2012

@jankorbel @marekp @daeltar Typický příklad jsou supermarkety a způsoby rozmisťování zboží a regálů.

— Tomáš Hellebrand (@hellishcz) March 11, 2012

@hellishcz @marekp Pokud dobré UX nepodporuje byznys model, je špatně byznys model. Jak říkal @daeltar, rozhodně v dlouhodobém horizontu.

— jan korbel (@jankorbel) March 11, 2012

A teď se nám začíná ukazovat, že dost možná každý myslíme pod „UX” něco jiného.

@hellishcz @MarekP @jankorbel Bojím se, že pletete dohromady User-Centered Design s UX. Kopat za uživatele je úkolem UCD.

— Martin Kopta (@atpok) March 11, 2012

@MarekP „UX“ je jen sada nástrojů, které můžeme, ale nemusíme použít. Záměrné porušování pravidel UX je časté např. když jde o bezpečnost.

— Richard Šerý (@RichardSery) March 11, 2012

@RichardSery @MarekP …a když slyším o sadě nástrojů a porušování pravidel, tak si zase myslím, že tu mícháte UX s použitelností. :-[

— Martin Kopta (@atpok) March 11, 2012

Moje definice

OK, jak já to vidím, dojem uživatele tvoří vše, co zažije s daným produktem. Zdůrazním, že vůbec ne jen při jeho používání. Jasně, používání bude mít asi velký podíl na celkovém dojmu, ale svou měrou se na něm podílí dojem z výběru, nákupu, dodání, rozbalení, instalace, podpory, životnosti a spousty dalších věcí. To vše, je pro mě dojem uživatele.

Usability, user-centered design apod. jsou v mém chápání jen koncepty a nástroje, které jsme vymysleli jako pomůcky při snaze o vytvoření, co nejlepšího dojmu uživatele.

Takže zpátky na začátek, pokud zní otázka: „Má UX hledat rovnováhu mezi potřebami klienta a jeho uživatelů, nebo má za všech okolností kopat jen za uživatele?”, uvažuji nějak takhle:

Ti, co tvoří dojem uživatele mají za všech okolností kopat jen za co nejlepší UX, ale samozřejmě se pohybují v mantinelech (finančních, strategických, marketingových…) klienta, který zakázku dává. V tom smyslu tedy musí hledat rovnováhu.

Zároveň jsem ale přesvědčen, že pokud vás vaše obchodní strategie táhne k tomu, abyste se nesnažili o lepší UX, nebo dokonce záměrně dělali horší, protože to za stávajících podmínek zvyšuje zisk, otevíráte tím prostor konkurenci, ale hlavně dáváte velmi, velmi špatný signál dovnitř firmy. Nastavujete si tak určité prostředí, uvažování a to přitáhne určitý typ lidí.

(Nedávno jsme se k tomu dostali v příkladu s Walmartem a menšími tržbami.)

V dlouhodobém horizontu musí být obchodní strategie nastavená tak, aby jí snaha o co nejlepší dojem uživatele podporovala, jinak si časem zakládáte na konkurenční nevýhodu.

Email dnes: jde jen o seznam vstupů a dat (ne nutně informací a ne nutně vyžádaných), kde vizuálně všechno vypadá stejně. Email ale není v hlavách většiny uživatelů seznamem, ale je jakousi centrálou, nádražím, překladištěm vstupů, výstupů, úkolů, referencí, emocí. Některé zprávy jsou pro uživatele pouhou informací, jiné ale startem projektu, jiné přímo vybízejí k akci, jiné by měly být odloženy, jiné delegovány (ne jen přeposlány do jiného ubohého seznamu), jiné jsou ukazatelem do budoucnosti, čekáním na zprávu atd.

Do téhle situace jsme se dostali tak, že tvůrci emailových programů řeší pověstného „nejmenšího společného jmenovatele”, tj. jakousi množinu základních potřeb práce s emailem, která pokryje drtivou většinu lidí.

Problém samozřejmě nastává v momentě, kdy vybočujete z normálu, ať už množstvím došlých/odeslaných emailů, nebo nároky na to, jak s nimi potřebujete pracovat.

Řešením na množství může, do určité, míry být chytrá analýza, která vám pomůže s prioritou. O to se snaží Google se svou Priority Inbox. Zároveň vidíte, co to obnáší: Někdo musí skenovat a analyzovat vaše emaily a co s nimi děláte, jinak vám prostě nemůže pomoct. O tom, že i tak to bude dost složitý proces, ani nemluvě.

Řešením na zvláštní nároky práce s emaily vyplývajících z toho, jak pracujete, je jedině jiný přístup k celému emailovému programu. A to se zatím nikomu nechtělo/nevyplatilo/nepodařilo v nějakém velkém měřítku.

Ale už i tady se začíná blýskat na časy, protože přesně tohle začíná lidem docházet. Takže na Macu je třeba aplikace Replies, která se zaměřuje na problematiku firemní emailové podpory zákazníků.

Je to prostě takový nudný a celkem složitý problém k řešení. Každopádně, každý problém je příležitost, že kolegové vývojáři.

Zkusil jsem případ nahlásit na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a včera mi přišla odpověď.

Obsah dopisu (fotka strany jedna a dva) se dá shrnout asi takto: ÚOHS se ze zákona o tyhle záležitosti nestará a navrhuje mi, abych podal na firmu trestní oznámení.

K tomu můžu říct jen, že moje naštvanost nad podobnými pokusy o podvod rozhodně nejde tak daleko, abych ztrácel čas po soudech, třeba i platil právníka a to vše s nejistým výsledkem.

Pokud tu není nějaké jiné systémové opatření proti podobným podvodníkům, pak jsou tu pro ně prostě dobré podmínky.

Myslím, že to pěkně ilustruje, jak málo ještě víme o tom, co internet všechno změní. Úžasný.

Via @kofila

Počítám, že se vám to taky stalo už několikrát. Do schránky vám přijde dopis od firmy, kterou neznáte a rozhodně jste od ní nikdy nic nechtěli, otevřete ho a ejhle, vypadá to celé jako faktura za služby. Vy ale víte, že jste si žádné služby neobjednali a rozhodně o ně nemáte zájem a v klidu „fakturu” zahodíte.

Mně zrovna přetekl onen pomyslný pohár trpělivosti. Takovéhle praktiky jsou v mých očích jasný pokus o podvod, když nad pokusy o podvod vždy jen mávneme rukou, proč by měly přestávat. Někdo se nachytá.

Takže jsem si našel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (doufám, že je to ten správný pro tenhle případ), zjistil si, že mají možnost elektronického podání stížnosti a této možnosti jsem využil s následujícím textem.

Dobrý den,

firma Seznam firem s. r. o.* mi poslala dopis, ve kterém je něco, co vypadá jako faktura za služby, ale v patičce je malým šedým písmem napsáno, že jde o návrh o uzavření smlouvy.
Myslím, že jde o jasný pokus, aby někdo zaplatil fakturu v domnění, že se jedná o služby, které objednal někdo jiný z jeho firmy.
Pokusy o podvod by se neměly trpět a proto prosím Váš úřad, aby zasáhl.

Díky

Jan Korbel

* Adresa firmy Seznam firem s. r. o. (http://sf-cz.cz)
Příční 118/10
602 00, Brno
IČ: 29282934

(Podrobnější nacionále člověk zadává ve formuláři před textem vzkazu.)

Nepřidá se někdo, komu přišla taky?

Musíme si uvědomit jednu věc: Na čí straně je právo? Vlastníci autorských práv mohou prodávat své zboží za podmínek, které si vyberou, ať už jde o cenu nebo omezení média apod. My, jako jakýkoli jiný zákazník, máme možnost hlasovat penězi.

Jenže internet všechno změnil.

Některé zboží pokryté autorskými právy lze téměř bez nákladů a bez ztráty kvality množit a šířit. Vlastníkům vznikají ztráty, které se snaží minimalizovat. Činí tak v rámci stávajících právních norem a výsledkem je třeba DRM. Snaží se tento rámec rozšířit ve svůj prospěch a výsledkem je ACTA, SOPA, PIPA.

Prosazují svoje zájmy a to je legitimní. My máme zase právo vyjádřit svůj ostrý nesouhlas, když rozšiřování ochrany jejich obchodních práv hrozí zasáhnout do našich práv občanských.

Právo je kodifikovaná společenská dohoda. Jakou dohodu jsme vlastníkům práv nabídli? Chceme po nich, aby ustoupili z konceptu práva, který platil, když jejich zboží mělo fyzickou podobu. Chceme, aby se s digitálním obsahem zacházelo v mnoha ohledech jinak, právě proto, že je téměř zdarma kopírovatelný a šiřitelný.

Chceme, aby se vzdali některých svých nároků, které jim dává stávající právní řád.

Protože se dá něco kopírovat a šířit zdarma, neznamená, že na to máme nárok.

Chceme upravit společenskou dohodu. Pojďme to, prosím, dělat jiným způsobem, než že budeme útočit na něčí servery. Chceme po nich ústupky. O ústupky se žádá, o ústupcích se vyjednává.

Ano, nejspíš bychom mohli prostě všechno krást z netu. Možná by to i urychlilo nevyhnutelný vznik jiné struktury pro tvorbu a prodej obsahu, než je ta stávající. Možná bychom se všichni naučili podporovat přímo tvůrce. Možná by to nakonec dobře dopadlo. Možná.

Ale já nechci vítězství, na jehož začátku je jasné pošlapání stávajících práv, protože internet takhle bude měnit mnohé další a nevyhnutelně i důležitější aspekty našeho života. A tohle by byl nebezpečný precedent. Tím nebezpečnější, kdyby to v tomhle případě dobře dopadlo.

Odkazy na anglicky psané příspěvky mají mnohem větší ohlasy, než na video nebo audio. Z toho plyne, že pořád hodně z vás neumí anglicky tolik, aby zvládli mluvené slovo.

Opakuji svůj apel z přednášky v Brně: Naučte se pořádně anglicky! Nedovedete si představit o co přicházíte. Nejen oborově, ale vůbec v rozhledu o světě, ve kterém žijete.

For if you don’t, it will come to bite you in the ass. Trust me.

všichni víme, že prožíváte dlouhodobou krizi. Váš obchodní model se rozkládá. Když jste byli jediným prostředkem, přes který se dala oslovit tu lépe, tu hůře cílená skupina lidí, život byl fajn. Vaše firmy ztloustly a zblbly. Ale po tlustých létech přišla léta hubená a snad už vám dochází, že jich nebude jen sedm.

Na investigativní žurnalistiku nejsou peníze, protože výsledky její práce mají ve vašem obchodním modelu mnohdy menší cenu, než narychlo spíchnutá „zpráva” o kdejaké kravině. Oboje generuje page views a tedy peníze.

Jelikož jsem ale přesvědčen, že máte být hlídacími psy demokracie a nerad bych viděl, že skončíte jen lízáním genitálií (obrazně řečeno), tady je malý nápad, jak byste mohli použít ten internet ku prospěchu vlastnímu i společenskému.

Článek jako projekt

Vezměte si příklad z Kickstarter a oslovte svoje čtenáře s tím, že chcete pořádně prošetřit X, ale potřebujete k tomu Y peněz. Udělejte tomu promo stránku na webu, která se bude dobře sdílet. Musí prodat, takže video rozhovoru s novinářem (týmem), který už má něco za sebou, odkazy na jejich skvělé minulé články atd. atp.

Řekněte částku, kterou budete na projekt potřebovat.

Nechte lidi přispívat přes SMS, platební kartou, PayPalem. Udělejte několik vrstev příspěvků. Základní za 30 Kč, vyšší bude 90 Kč, ale ten dostane celý článek ještě v PDF (nebo ebook) přímo do mailu a bez reklam.

Nechte sponzorovat firmy. Omezený počet pozic, ať je z toho taky trochu prestiž. Dostanou logo k článku a do PDFka těch, co přispěli jen 30 Kč.

Řekněte předem, že pokud se do daného data nesejde dostatečně velká částka, všechny peníze dáte na určenou charitu.

Jasně, maluju tu tlustým štětcem, ale snad je to dostatečně ilustrativní. Myslím, že za pokus to stojí.

Mimochodem, novináři, potřebujete k uspořádání takovéhle akce vůbec noviny? Nemáte tak dobré jméno, že byste to mohli sfouknout sami a výsledek publikovali na svém blogu? A když ne, tak proč ne?

A analogicky to platí pro televizi a rádio.

PS: K napsání mě inspiroval článek Martina Malého, který mě nejdřív přiměl ke komentáři a pak už mi to nějak leželo v žaludku.

„I love free software and could not have built my site without it. But free web services are not like free software. If your free software project suddenly gets popular, you gain resources: testers, developers and people willing to pitch in. If your free website takes off, you lose resources. Your time is spent firefighting and your money all goes to the nice people at Linode.”
— maciej, tvůrce Pinboard

Via @jankubr, @DHH

Když jsem napsal „Proč je vítězství HTML5 nad flashem dobré pro všechny”, zdálo se mi, že z něj vyplývají kromě jiných i tyhle dva úhly mého pohledu:

1. Jde mi o vítězství nad flash playerem, tím pluginem, který je nutný pro chod aplikací vytvořených v programu Flash.

2. Na celou záležitost se dívám z pohledu vývojáře web aplikací.

Z komentářů jsem pochopil, že jsem selhal v obou bodech a tímto předkládám ctěnému čtenáři reparát.

Východiska

Web aplikací se pro účely tohoto článku myslí aplikace typu Basecamp, MailChimp, Flickr, Google Reader, Twitter, Facebook — jejich kód je HTML, CSS, JavaScript a běží v prohlížeči.

Pokud píšu flash s málým „f” mám na mysli plugin flash player. Flash s velkým „F” je program, ve kterém se tvoří to, co se pak ve flashi přehrává.

Nad důsledky rozhodnutí Adobe o zrušení vývoje flash playeru pro mobilní zařízení se zamýšlím hlavně z pohledu web aplikací.

HTML5 je zastřešující termín pro HTML5, CSS3 a JavaScript.

Jestli tomu dobře rozumím…

Flash začínal jako program pro tvorbu animací, který nabízel i interaktivní složku. Proto se o něj zajímali spíš grafici, než kódéři nebo programátoři. Časem začal Flash uspokojovat poptávku po prostředí, kde se tvoří hry a na multimédia/interakci náročné aplikace.

A když už tu byla skupina vývojářů aplikací ve Flashi, řeklo si Adobe, že by mohlo rozšířit spektrum vyvíjených aplikací (a oslovených vývojářů) a uvedlo AIR (Adobe Integrated Runtime).

„Adobe AIR supports Flash applications by running them within a contained Flash Player instance, and HTML/JavaScript/Ajax web applications by running them within the included WebKit rendering engine.”

— Wikipedia

O něco podobného se, počítám, snaží i Microsoft se svým Silverlightem. Mimochodem, proto si také myslím, že to se Silverlight playerem dopadne podobně jako flashem.

OK, takže já tomu rozumím takhle: Obě firmy vyrábí nástroje pro vývojáře a všimli si rostoucího trhu web aplikací, který neobsluhuje žádné ucelené vývojové prostředí a řekli si, že by takové prostředí mohli nabídnout. Výměnou za to, ale výsledek musí běžet v jejich přehrávači – pluginu (flash player, AIR, Silverlight).

Co je špatně na pluginech

Kromě široce diskutovaných věcí, jako jsou náročnost na výkon hardwaru a bezpečností chyby, je pro mě jako tvůrce web aplikací nepřijatelné to, jak pluginy porušují konvence, které jinak v prostředí webových prohlížečů platí.

Porušování konvencí prohlížečů je důsledek toho, že obsah přehrávaný flashem/silverlightem je v prohlížeči takový „stát ve státě” a podporuje jen to, co Adobe/Microsoft naprogramuje. Nevyhnutelně tak docházelo, dochází a bude docházet k tomu, že některé věci nebudou fungovat.

Tím se dostávám k závažnějšímu problému pluginu, které kontroluje jedna firma – vývoj. Vysvětlím dále, ačkoli to tak možná chvíli nebude vypadat.

Kde jsme…

Dva zásadní vlivy na prostředí vývoje aplikací:

• Internet je všudypřítomný
• Počítače jsou všudypřítomné

„No a? To každej ví. Co z toho?”, říkáte si? Jo, to je, hádám, kouzlo velkých změn: Když je prožíváte, nemusíte si jich ani všimnout.

Co jsme čekali dřív od aplikací?

• Pustím ji na svém počítači, kde je nainstalovaná.
• Vše, co potřebuje ke svému chodu je na tom počítači.
• Moje vstupní a výstupní data jsou na tom počítači.

Co budeme očekávat od aplikace velmi brzy?

• Pustím ji na jakémkoli počítači buď bez instalace, protože běží na serveru, nebo si nainstaluju nějakého obslužného klienta, který ale také komunikuje ze serverem.
• Vše, co potřebuje ke svému chodu je na serveru, nebo ze serveru kdykoli stáhnutelné, pokud bych to náhodou potřeboval lokálně.
• Moje vstupní a výstupní data můhou být kdekoli budu chtít.

Doufám, že cítíte, že v době těch prvních kritérií byl počítač klasický desktop nebo notebook. Druhá sada kritérií platí pro dobu, kdy je počítač cokoli od mobilu, přes tablet, až po tu „klasiku”, nebo kdovíco ještě přijde.

A jsme zpátky u toho problému s vývojem, který pluginové ekosystémy nezvládají. Kdo by mohl očekávat, že Adobe nebo Microsoft zvládnou zajistit, že jejich pluginy poběží na všech těch zařízeních? Zvlášť, když se takový Apple rozhodne, že je na svou platformu nepustí? Nemluvě už o tom, aby na každé platformě běželi, aniž by vypadali jako vetřelec z jiného vesmíru. Pomalý, zabugovaný a nebezpečný vetřelec.

…a kam jdeme?

Jsme svědky toho, že otevřené vývojové prostředí — HTML5 — poráží proprietární ekosystémy. Poráží je právě proto, že je otevřené, nikdo ho nevlastní, je to standard, na kterém se zainteresované strany dohodly (dohadují) a je tu pro něj otevřený přehrávač — WebKit.

To samozřejmě neznamená, že by už dál nezuřily války o vývojáře nativních aplikací pro jednotlivé systémy. Nativní aplikace jsou stále jedinou možnou odpovědí pro řadu aplikací.

Co se snažím říct je, že HTML5 je už teď good-enough pro dostatečné množství aplikací, aby to zajistilo jeho budoucí vývoj. A proto se bude jeho okruh rozšiřovat a Adobe bude s Microsoftem a jinými bojovat ne o to, kdo udělá lepší vývojové prostředí pro svůj přehrávač, ale kdo udělá lepší vývojové prostředí pro HTML5.

Proto jsme vyhráli všichni, když Adobe ohlásilo, že kašle na mobilní flash player. Pokud je nemůžeš porazit, přidej se k nim. To je jediná interpretace, kterou vidím. Úplně polopaticky: Pokud by Adobe válčilo dál a vy byste byli jedním z vývojářů, který se dál drží exportování do flash playeru, postupně byste zjistili, že je stále víc zákazníků, kterým vaše aplikace neběží, nebo běží špatně. Byli byste v čím dál větší konkurenční nevýhodě. Možná se vám to teď nelíbí, ale za pár let jim poděkujete.

Proto si dovolím předpovědět, že do 5 let zmizí flash player i Silverlight player nejen z mobilů, ale i z desktopů a ze světa vůbec. Spíš dřív, pětka je ale takové pěkné číslo. Nevidím jediný důvod, proč by tam měli být.

Opakuji, neznamená to, že by se všechno vyvíjelo jen v HTML5. Nativní aplikace budou mít stále svoje místo. Čím dál častěji bude ale HTML5 vycházet z rozhodování mezi tím, co potřebujete svým uživatelům nabídnout, kolik máte na vývoj a jak velký trh potřebujete oslovit, jako vítěz.

Pro budoucí aplikace bude platit:

• Nativní aplikace pro daný systém
• Web aplikace postavená na HTML5, která běží přímo v prohlížeči, nebo v nějakém wrapperu prohlížeče
• Kombinace výše uvedených variant

Související odkazy

• „Flash je mrtev, HTML5 není připravené, co teď?“ – Zdroják
• Thoughts on Flash
• Your Questions About Flex
• HTML5 Weekly
• appMobi uvolňuje většinu svých API jako open source
• The Web OS is Already Here…
• Battlelog: Modern Web Applications are Here
• HTML5 2D gaming performance analysis

„Our future work with Flash on mobile devices will be focused on enabling Flash developers to package native apps with Adobe AIR for all the major app stores.
…
We will continue to leverage our experience with Flash to accelerate our work with the W3C and WebKit to bring similar capabilities to HTML5 as quickly as possible, just as we have done with CSS Shaders.”

Tedy, Flash (jako program, vývojový nástroj) bude od nynějška cílen na vytváření nativních aplikací pro mobilní platformy a to, co jsme znali my jako flash na webu se přesune do HTML5 (používáno jako zastřešující termín pro kombinaci HTML5, CSS3 a JavaScriptu.). Z toho logicky plyne, že na to bude jiný vývojový nástroj, třeba Adobe Edge.

Pak jsme vyměnili pár tweetů…

…a ten poslední mě inspiroval k tomu, že nebude od věci rozepsat, proč je tak dobré pro všechny (vývojáře i uživatele), že HTML5 vyhrálo.

Animace v plenkách

Začnu tou „plenkovatostí” HTML animace. Hlavní důvody:

• Animace přes CSS3 jsou poměrně novinka.
• Jejich podpora je skvělá na mobilních zařízeních (protože většina jede na WebKitu), ale na desktopu je to pořád bída.

Jen málo lidí se tyhle novinky učí, protože „to stejně nikde nefunguje” a ještě míň je těch, kteří v téhle oblasti dělají primární výzkum a testují, co nám to vlastně umožňuje. Fáze, která produkuje tutoriály na animovaná tlačítka, nebo ještě hůř.

Ale to jsou zdroje, se kterými pak jako tvůrci uživatelských rozhraní pracujeme. To jsou mantinely, kde se můžeme pohybovat a je naším úkolem proměnit tyhle možnosti v lepší nástroje.

Konkurence urychluje

Pokud jste si zkusili nějakou tu HTML5 animaci realizovat, asi mi dáte za pravdu, že je to složitá a časově náročná práce, když to máte psát ručně.

A to mě přivádí k Adobe. Potřebujeme nástroj, který nám umožní propojit animování a programování. To, že by ho mělo vytvořit Adobe se jasně nabízelo – byl by to produkt, který by přesně zapadal do jejich portfólia.

Ale byl tu Flash, jejich technologie, kterou se snažili tlačit, takže si přece nebudou sabotovat jednu část svého byznysu, když by to mělo být za podporu technologie, kterou nevlastní, která měla neurčité standardy a chabou podporu.

Jenže to se rychle měnilo a na vznikající trh HTML5 animací se začali tlačit noví, malí hráči: Tumult Hype, Animatable, Sencha Animator. Adobe zjistilo, že jim ujíždí vlak.

Proto teď velí: „Plnou parou HTML5!”

Animace jsou jen část

A teď konečně k tématu článku.

Příklon Adobe k HTML5 je dobrý už jen z toho důvodu, že to zrychlí vývoj nástrojů a to následně akceleruje celé kolečko primární výzkum → nasazení v praxi.

Ale nejde jen o animace, o nějaké pasivní koukání na to, že něco někam přejede. Jde o interaktivitu, animaci jako součást lepšího UI.

Na tuhle oblast jsme jako vývojáři webu zanevřeli, protože to bylo to fuj, co se dělá ve flashi a „žádnej slušnej kóder se tím nezahazuje” (nadsázka, hyperbola, OK! :-)). Byla k tomu řada dobrých důvodů. Animace se používaly většinou jen pro efekt, pozlátko.

Čeká nás znovuobjevení animací a interaktivity. Stalo by se to i bez Adobe, ale takhle to bude snad o poznání rychlejší a pro nás všechny pohodlnější.

Co se stalo

Všichni víme, že někdy kolem června Apple představuje novou generaci iPhonu. Dělá to tak už 2 roky. Spekulace o přicházející verzi se objevují už nějaký čas, jak je opět dobrým zvykem. Tentokrát se ale stalo něco, co rozhodně obvyklé není, 17. dubna Engadget ukázal fotky a Gizmodo 19. dubna publikovalo článek s tím, že mají přístroj v ruce a Apple věrohodnost potvrdil tím, že oficiálně požádal o jeho vrácení.

Nehodlám tu rozebírat novinářskou etiku, ani to, jak dalece tohle bude podobné skutečné nové generaci iPhonu. Zajímá mě čistě názor typu:

Apple funguje jinak

Dovolím si interpretovat uvažování, které za podobnými výroky cítím: „Co by jakákoli firma dala za publicitu tohoto rozsahu. Skvělá ukázka moderního marketingu, kdy firma dosáhne zdarma publicity, která by jinak stála obrovské peníze. Tudíž tohle není náhoda, ale plán.”

Jednoduchá otázka: K čemu by teď Applu tahle publicita byla? Ten telefon si nemůže nikdo koupit. Co to slyším, že „branding”, „buzz”…? Byli jste posledních pár měsíců na planetě Zemi? Apple nejdřív ohlásil iPad, což vyvolalo smršť článků s úvahami ve spektru od „úplný nesmysl” až po „budoucnost počítačů”. Pak se začal iPad prodávat a byl zdarma na titulce Newsweeku i Time a to je jen špička ledovce. Pak tu byla předváděčka iPhone OS 4. Vážně si myslíte, že potřebují dělat kolem svých neuvedených produktů humbuk stylem fake úniků?

Zopakujme si, jak kolotoč uvádění nových výtvorů Applu funguje. A všimněte si, že neříkám marketing, protože marketingový efekt tohohle systému je vedlejší produkt – využívaný a počítá se s ním, ale pořád vedlejší produkt.

Před pár dny jsem linkoval článek člověka, který se účastnil vývoje Macu. Ve stručnosti: malý tým, utajení, arbitrem všeho je Steve Jobs, žádný výbor nebo nedej Bože testování na lidech. Tenhle malý tým na něčem pracuje a většinou to trvá víc jak rok. Je pravděpodobné, že za tu dobu prosákne pár informací ven, ale většinou je to ve stylu „říká se, že Apple dělá na nějakém tabletu” a to je tak všechno.

Jak se blíží oficiální odhalení, rozšiřuje se počet lidí, kteří v Apple o projektu vědí nebo přístroj viděli, drželi ho v ruce. To vede k přirozenému nárůstu přesnějších informací o parametrech a popisu vzhledu.

V této fázi může Apple neoficiálně vstoupit do kolotoče a začít korigovat přehnaná očekávání tím, že pověření pracovníci zavolají, řekněme do New York Times nebo Wall Street Journal a poskytnou pár informací.

Nejsou žádné fotky. Pokud nenastane chyba nejsou žádné fotky až do oficiálního uvedení.

Týden nebo čtrnáct dní předem je ohlášeno oficiální představení tím, že Apple rozešle pozvánky vybraným novinářům.

Spekulace vrcholí. Situace podobná tomu, když před zážehem raketových motorů proudí hromady paliva do spalovací komory.

A zážeh! El Jobso vyleze na pódium, ukáže pár koláčů a pak z kapsy riflí vytáhne iPod Nano. A booom, fotky přesně toho momentu obletí svět.

Škodí, povídám!

Celé tohle divadlo je postavené na tom, že se něco ví — protože tomu se zabránit nedá — ale rozhodně se nesmí vědět všechno. V žádném případě nesmí utéct vzhled novinky. A už vůbec ne v takovém přestihu před uvedením!

Dovedete si představit jaké by byly titulky článků v případě, že by Steve ukázal něco, co už před dvěma měsíci proběhlo internetem?

„Apple představil, co jsme čekali”, „Ano, vypadá to tak, jak jsem ukazovali minulý měsíc”…

No to by byla určitě záplava článků. Není nic nudnějšího, než včerejší novinky.

Takže mi nic neříkejte o tom, že tenhle průser je marketing Applu. Mnohem blíž bude

Photograph of Steve Jobs’s Office. Taken earlier today. — Daring Fireball

Sám autor o tom říká:

The process is simple. I project a child’s drawing with an opaque projector, faithfully tracing each line. Applying a combination of logic and instinct, I then paint the image as realistically as I can. My medium is mixed—primarily acrylic, airbrush, and colored pencil.

Další skvělé kousky najdete na stránkách projektu, kde si můžete taky koupit knihu nebo plakát.

Co mě na tom zaujalo, je to krásné oddělení nápadu a provedení. Vidím naprosto originální nápad, produkt dětské fantazie — ne, nadarmo jsme všichni narození jako umělci — který je sám o sobě k ničemu (pomineme nadšení rodičů). Až rozpracování, řemeslo z něj může udělat kousek, který bych si nechal vytisknout a pověsit na zeď.

Dál mi přijde zajímavé, že Dave se rozhodl zpracovat námět co nejrealističtěji, ale dovedu si představit výstupy od někoho s úplně jiným stylem. Provedení tu je jakýsi filtr nápadu, prizma, které paprsek úvodní myšlenky může rozložit do nejrůznějších barev.

Pro mě zkrátka tyhle obrázky hezky usmiřují dualitu „Nápad je všechno” vs. „Nápad je k ničemu”.

Vzpomněl jsem si na tu scénku, když Twitterem nedávno proběhla vlna:

Just got Rucksack for Mac OS X completely free. Nothing paid! Really awesome! But hurry, only until March 23rd at http://www.macbuzzer.com

Rucksack je software pro práci s komprimovanými soubory, který zvládá asi všechny formáty, které existují a podle screenshotů vypadá rozhraní docela pěkně.

Podíl uživatelů Maca — vzhledem k tomu, jak často posílám na Twitter něco kolem Applu — je mezi mými followery asi větší než u většiny z vás, ale i tak jsem se divil, jak úspěšný tenhle marketingový tah byl.

Představuju si, že většina uvažovala takhle: „Tyjo, aplikace, která normálně stojí 24 EUR, je ke stažení zdarma. Dobrá zpráva!” A s radostí se jali tu dobrou zprávu šířit.

Podle titulku článku asi tušíte, kam mířím. Jasně, že ta aplikace nebyla zadarmo. Ti, co nabídky využili, zaplatili tím, že propůjčili svůj hlas na Twitteru dané firmě, protože to byla nutná podmínka pro stažení aplikace.

Každý si může lehce spočítat, na kolik v daný okamžik ocenil jednoho svého followera. 24 EUR / followers. Třeba při 100 followerech to dělá (při 25,00 Kč/EUR) 6 Kč.

Racionální úvaha by měla být: „Chci software na práci s archivy tak moc, abych přijal takový směnný kurz?”

Ale takhle asi uvažoval málokdo. Spíš to bylo něco jako: „Mám dobrou zprávu pro ostatní a ještě dostanu zadarmo soft!”

Kdyby vás stejná firma oslovila s tím, že vašim jménem odešle email na lidi z vašeho adresáře a zaplatí stejný směnný kurz, šli byste do toho?

Aby bylo jasno, nepíšu to tu jako nějaké mravokárné vztyčení prstu. Chtěl jsem jen poukázat na to, jak snadno se rozhodujeme iracionálně, jak se transformuje marketing a přimět k úvaze, co to všechno znamená pro vás.

(Použitá ilustrace od Artdesigner.lv)

1. Vysvětlit, proč nepochybuji, že iPad bude komerční úspěch.
2. Nastínit, proč si myslím, že tu jde o mnohem víc.

Nejprve, jak už to ve vyprávění o historických chvílích bývá, musíme do minulosti.

15. srpna 1998, ještě v saku, Steve Jobs představil první iMac, který ztělesňoval jeho oživenou vizi toho, co je to Apple Computer. A svět zvolal:

„Cože? Ono to nemá disketovou mechaniku? FAIL!”

23. října 2001, Steve Jobs vytáhl z kapsy iPod, jeden z nejúspěšnějších produktů v dějinách, který změnil hudební průmysl. A svět zvolal:

„Cože? Další MP3 přehrávač?! Menší kapacita a dražší než konkurence?! Si děláte srandu ne?! MEGA FAIL!”

9. ledna 2007, datum, Steve Jobs si pohrál s publikem svým „An iPod… A phone… And an internet comunicator. Are you getting it?” a iPhone začal měnit nejen trh mobilních telefonů. A svět zvolal:

„Cože? Telefon bez klávesnice?! Blázni! Giga FAIL!”

Středa 27. ledna 2010, ten kouzelník v riflích a černém roláku předvedl svůj nejnovější kousek. A svět zvolal:

„Cože? Jenom větší iPhone? Pořád žádnej Flash, žádnej multi-tasking?! TERA FAIL!”

Proč bude iPad úspěšný

Kombinací několika faktorů z nichž všechny nemůže zatím dát dohromady žádná jiná firma.

1. Dojem uživatele – User Experience

Apple nemá konkurenci, pokud jde o dojem uživatele. Slovy klasika: Můžete proti tomu protestovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

2. iTunes Store, AppStore, iBooks

iTunes už má Apple dlouho odzkoušené na iPodech a iPhonech, takže je to spolehlivá základna, kterou navíc hodně uživatelů zná.
Obrovský katalog hudby, filmů, aplikací a nově i knih. Vše budete moci kupovat přímo z iPadu, bezdrátově. Žádná jiná firma nemá takhle ucelenou nabídku, v takovém provedení (viz bod 1).

3. Cena

…budou těžko konkurovat něčím, co bude z výše uvedených důvodů horší a jejich výhodou bude jen to, že budou levnější o $100-$150.

Tohle jako argument před uvedením nikdo nečekal. Apple se ale evidentně rozhodl, že nedá konkurenci moc prostoru pro útok jedinou zbraní, která jí obvykle zbývá (taktika opět s úspěchem odzkoušená na iPodech i iPhonech). iPad začíná na $499 a prý mohou jít i níž.

Neříkám, že nikdo nevyrobí nic levnějšího, říkám, že budou těžko konkurovat něčím, co bude z výše uvedených důvodů horší a jejich výhodou bude jen to, že budou levnější o $100-$150. Apple si drží své vysoké marže, jak to dělá u všech svých produktů, ale v téhle cenové kategorii už ten rozdíl prostě nemá takovou váhu.

Výsledkem je to, že Apple má jednak vysoký tržní podíl, ale především vydělává mnohem víc, než jeho konkurence.

Vsuvka: Opakování historie?

Znalejší z vás si v tuhle chvíli možná říkají, že Apple dělá stejnou chybu, jako po uvedení Maca, kdy taky vydělávali a nevšímali si toho, že jim vedle roste trh PC, trh Microsoftu, který je převálcuje množstvím, ne kvalitou.

Myslím, že to není ten případ. Vedou mě k tomu dva důvody:

1. Apple si stále drží tržní podíl pokud jde o iPody, stále má největší růst v nově vznikajícím trhu smart phonů, který se teprve rozparcelovává (a zároveň požírá všechny ostatní kategorie telefonů, díky Moorovu zákonu).

2. Microsoft a jeho Windows porazili Mac, protože nabízeli vývojářům programů kompatibilitu a množství prodaných jednotek, které Mac neměl. Navíc měli nebo si postupně vytvořili dvě hlavní killer aplikace té doby: Excel, Word.

Především, mobilní zařízení mají jiné killer aplikace…

Jaká je situace dnes? Především, mobilní zařízení mají jiné killer aplikace: prohlížeč, přehrávač hudby/videa, kameru, GPS. S raketovým nástupem AppStoru (který zaskočil i Apple) se ukázalo, že další killer je tržiště, na kterém si přímo z telefonu koupíte aplikace od her až po propracované GTD organizátory.

Ve všech výše uvedených aspektech Apple buďto vede (prohlížeč, přehrávač), nebo podává velmi podobný výkon jako ti nejlepší z konkurence (kamera, GPS), ale má to vždy zabaleno do lepšího UI.

Shrnutí této vsuvky: Ano, Apple musí sledovat vývoj a nemůže spoléhat, že má své postavení jisté napořád (AppStore-schvalovací-proces na tebe se dívám), ale zatím se nemají proč bát.

Zpátky k iPadu.

Bude to někdo vůbec chtít?

Můžete mít sebelepší produkt, ale pokud nikdo nechce/nepotřebuje to, co nabízíte, prodávat se to nebude. Microsoft se snaží protlačit tablet-computing už asi 10 let. Bez úspěchu. Proč by měl Apple uspět?

Teď jsem se poolovou terminologii zasnookeroval. V této chvíli neexistuje na tuhle otázku neprůstřelná odpověď. Vezmu to tedy přes pár buzarů:

• Výše popsané klady: UX, iTunes Store, AppStore, iBooks a cena
• Apple má pod Jobsem pár dobrých záznamů (viz citáty na začátku), pokud jde o uvádění odvážných produktů, ze kterých se vyklubou hity
• Díky iPodům i iPhonům má teď obrovský mind-share
• Má vybudovanou síť vlastních obchodů
• iPad by se měl ihned prodávat celosvětově hned od začátku

Stojím si i za tím, že se jich Apple prodá milión za první týden.

Přikláním se k názoru, že po prvních měsících, kdy si iPady koupí fanoušci a lidé, kteří už teď ví, že se jim iPad hodí, ostatní ho začnou často vídat všude možně a až půjdou kolem Apple Storu vyzkouší si ho a koupí.

Proto myslím, že iPad bude úspěšný, tj. jeho prodeje budou v řádu miliónů. Stojím si i za tím, že se jich Apple prodá milión za první týden.

Aktualizováno 9. 4. 2010: iPad se začal prodávat v sobotu 3. dubna ráno. Ve čtvrtek (8. dubna) ráno Steve Jobs na iPhone OS 4 předváděčce řekl, že prodali 450 000 iPadů. Milión za týden tedy nestihnou, ale na obranu svého odhadu můžu uvést, že oproti oznámení při představení iPadu, kde slibovali, že se bude prodávat ihned celosvětově, byl prodej omezen opět jen na USA a i tam mají problém s tím, aby stačili uspokojovat poptávku. Takže odhad čísla nevyšel, ale že to bude fenomenální komerční úspěch je už teď jasné.

A teď k tomu zajímavějšímu.

Prokletý souborový systém, změna paradigmatu a jiné konspirační teorie

Od uvedení GUI na Macintoshi jsme se v rozhraní operačních systémů moc neposunuli. Ne vážně, zamyslete se nad tím. Jasně, máme naleštěnější vzhled a ti šťastnější z nás Exposé, Time Machine, Spaces, ale to jsou všechno jen berličky, které nám pomáhají ustát 26 let starý koncept pracovní plochy, souborů a adresářů.

Zdroj http://weblog.muledesign.com

Všichni z nás viděli, jak počítač používají ti, o kterých my říkáme, že počítačům nerozumí, „lamy”, „BFU”… Když chtějí cokoli udělat, mají přesně stanovený postup, jak dospět k cíli. Změňte na jejich cestě jednu proměnnou — ikona nebude přesně na tom místě — a jsou ztracení. Oni nerozumí tomu, jak operační systém funguje. Proč by sakra taky měli! Stejně tak nerozumí, jak funguje mikrovlnná trouba, spalovací motor a stopadesát jiných věcí, které používají denně.

Pro ně je metafora uživatelské plochy a několika jiných vyhrazených adresářů (Hudba, Filmy, Obrázky) prostě pořád moc složitá. Velmi rychle se dostanou do stavu, kdy je celá plocha zaplněná soubory, protože to je jedno z mála míst, které spolehlivě v počítači najdou, takže tam ukládají vše. Zkrátka, věřím, že na současný stav, kdy uživatel pracuje tak říkajíc ve střevech operačního systému, bude překonán a iPad k tomu ukazuje cestu.

Že iPad nic neumí na to, abych vznášel takové soudy? Pravda, je přece jen na brouzdání z gauče, psaní emailů, koukání na filmy… čtení knih… skypování… prohlížení fotek… hraní her… (Co pro nás ty Římani kdy udělali?)

Cvak? iPad umí většinu toho, co běžný člověk chce od svého počítače. Navíc bude mít několik nezanedbatelných výhod:

• Uživatelské rozhraní, které je řádově jednodušší než to, co nabízí jakýkoli jiný operační systém.
• Systém, kterého si nebudou uživatelé vůbec vědomi, nebude mít žádné viry, bude vždy kompletně zazálohovaný (synchronizace s iTunes) a bude velmi stabilní.
• To vše zabaleno v krásném, přenosném hardwaru s výdrží na baterie na celý den používání, dostupný za cenu, nad kterou nebudou muset moc přemýšlet.

Zpátky do budoucnosti

Jedno z největších překvapení z představení iPadu bylo, když Phil Schiller ukazoval verzi iWorks (Applovská obdoba Office) vytvořenou s naprosto předělaným uživatelským rozhraním zvlášť pro iPad. Myslíte, že by investovali tolik energie do něčeho, co je tak velký „krok stranou” od multimediálního přehrávače? Chápu to jako signál vývojářům: Kluci, tohle je nová platforma pro všechno. Ukažte co umíte!

Hned mě napadlo, jak skvěle by se na tom dělaly wireframy a ejhle, OmniGroup ohlásili, že hodlají pro iPad upravit všechny svoje aplikace.

Pokud znáte některé hudební programy na iPhone, přestavte si, co bude vytvořeno pro iPad. Představte si, jaké možnosti tu vznikají pro kreslení, pro hry… Uaaaa… mně z toho jde mráz po zádech a chce se mi křičet „Kurváááá to je rachoooot!”

Víte co jsou poslední slova v prezentačním videu iPadu na stránkách Apple?

In many ways, this defines our vision, our sence of what’s next.

— Jonathan Ive

…bude to další krok v (r)evoluci, která změní počítačový svět, jak ho známe dnes.

K čemu se tu celou tu dobu propracovávám je, že iPad, pakliže bude tak úspěšný, jak od něj Apple očekává, nebude jen multimediální přehrávač a čtečka knih, bude to další krok¹ v (r)evoluci, která změní počítačový svět, jak ho známe dnes.

Jak ho přesně změní? Jsem opět zasnookerován, ale tentokrát je to hra opravdu na dálku. Převezme časem desktopový OS X prvky z iPadu? Udělá Apple nějaký větší iPad Pro? Obojí? A co na to Jan Tleskač?

Já prostě nevím a nedivil bych se, kdyby v tom neměli jasno ani v Applu, kde už na tom dělají.

Jsem ale přesvědčen o jednom, za pár let se podíváme zpátky na 27. ledna 2010 a budeme říkat: „Tehdy to začalo”.

Vítejte v budoucnosti.

Zdroje a doporučená další četba

• Daring Fireball
• Joe Hewitt
• Steven Frank
• Macworld
• Northtemple
• Mule
• Panelfly

1) „Další krok” protože prvním byl ve zpětném pohledu jednoznačně iPhone – zkouška konceptu „v malém”.

A přece roste…

Shodneme se na tom, že hospodářská krize se našemu trhu jakoby vyhnula? Kam se podívám, všichni, kdo se motají kolem webu, nevědí, kam dřív skočit. Škoda, že nejsou k dispozici nějaká statistická čísla, moc rád bych totiž viděl meziroční změnu v penězích utracených za weby a související služby. V době, kdy ekonomika klesá, některé obory objevují nová dna, jede web dál, jakoby se nechumelilo a pořád není dost lidí.

Nestojí to za zamyšlení?

Kouzla našeho trhu

Já měl tak nějak pod kůží pocit, že ty opravdu snadné časy byly někde mezi 1997 – 2002 a od té doby už se rychle přiostřuje. Dneska mi došlo, že vůbec ne, spíš je tu další zlatá vlna. Proč?

1. Máme zboží, které každý chce

Kdo není na webu, jako by nebyl. To je fakt. Kdo/co dneska vlastně web nepotřebuje?

2. Stálý příliv nových zákazníků

Jakákoli nová firma, nový spolek, nová instituce, nové projekty již existujících klientů… cokoli… naše služby automaticky chce.

3. Naše zboží vyžaduje péči

Nejen, že musí koupit, ale to, co si koupí, je potřeba udržovat, rozvíjet, ladit. Další snadné, trvalé příjmy pro nás.

4. Zabudovaný poločas rozpadu

Přes jakoukoli péči se za určitý čas — samozřejmě odlišný pro různé projekty, ale velmi konzervativní odhad bude 4 roky — daný výtvor prostě zničí. Známe to všichni: Portfólio produktů klienta se rozšíří tak, že je potřeba jiná struktura, jiný layout, nové funkce… prostě se automaticky začíná nanovo.

Melouny

Viděl jsem náš trh jako rozříznutý meloun, ze kterého se už ten šťavnatý střed vyjedl a blížíme se k okrajům. Jenže náš meloun se díky výše uvedenému stále zvětšuje a zatím asi rychlejším tempem, než jsme schopni jíst. Navíc se občas dokonce objeví nějaký další meloun, o kterém jsme ani nevěděli (Flash, SEO, web aplikace…).

Takže, jsme vážně tak dobrý nebo jen nedoceňujeme, v jak příznivém prostředí podnikáme?

Tu máte rukavici, holomkové! ;)

Vtipný a chytrý komentář napsal Fake Steve Jobs (FSJ), takže vždy uvedu, co oznámil oficiálně Google, pak šleh od FSJ a pak co jsem si v tomhle „rozhovoru” nakonec přisadil já (jk).

Google: It’s our attempt to re-think what operating systems should be. … We’re designing the OS to be fast and lightweight, to start up and get you onto the web in a few seconds. … The user interface is minimal to stay out of your way, and most of the user experience takes place on the web.

FSJ: First of all, nobody seems to appreciate how goddamn hard it is to make an operating system. You don’t just wake up one day and fall out of bed and make one. Not even the smarty pants kiddies at Google can do that. These things take years. Decades, even. … Point is, whatever Google might release in the second half of next year, it will just be a starting point. It won’t come close to what we’ve got.

jk: Jasně Steve, ale to je přesně ono, oni se nechtějí přiblížit tomu, co má Apple nebo Microsoft, chtějí to udělat úplně jinak. Neříkám, že se jim to povede, ale věřím, že je možné vytvořit něco s úplně jiným přístupem (viz Moblin), co samozřejmě nebude mít ambice porazit Microsoft v jeho pevnosti, ale minimálně mu zhorší cestu při šíření na nově se formující trh ultra-přenosných počítačů.

FSJ: According to IDC, there were 11 million netbooks sold last year, and by 2013 that figure will hit 39 million. The market for PCs and laptops will be 10 times that size – literally – at 400 million units. Smartphones will be over 300 million units. So, um, you guys at Google want to have a dog fight with Microsoft to get a few points of that market? Go have fun. Seriously. Knock yourself out. Frankly, if the entire netbook market caught fire, I wouldn’t piss on it to put it out.

jk: :D ROFL… Dobrá poznámka Steve. Na druhou stranu Google říká, že do budoucna počítají i s nasazením na desktopy, ale uznávám, že to zní dost mlhavě.

OK, ale představme si, že ten systém udělají, že bude fungovat, že dokonce obsadí nějaký segment trhu. Otázka zní: Kde v tom jsou peníze pro Google?

Google: And any time our users have a better computing experience, Google benefits as well by having happier users who are more likely to spend time on the Internet.

FSJ: Forgive me if I’m missing something here, but I don’t see how a free OS or a free browser helps Google. To put it another way, have you ever met anyone who said they’d really like to try out that Interwebs thing, but they’re just put off by the low-quality operating systems and browsers that are available at this time, so they’re sitting it out for now? Or like maybe they’re on the Internet now but they would just be soooo inclined to spend soooo much more time on the Web, and they’d be soooo much more likely to actually click on the ads, if the OS and browser made it somehow less onerous to, um, type in a URL and go to a page?

jk: Souhlas Steve. Taky se mi zdá, že návratnost investice do operačního systému (jakkoli bude jednoduchý) založená jen na vyšších příjmech z reklamy, bude hodně mizerná. Navíc se tu Google chtě nechtě až příliš blíží Velkému bratru a bude si muset dát pozor a jasně deklarovat, co s daty uživatelů dělá.

Nechápejte mě špatně, já jsem velký zastánce webových aplikací a rozhodně si myslím, že se teprve rozjíždějí a budou hrát mnohem větší roli a bude v nich mnohem víc peněz. Google to může vidět stejně a snaží se vybudovat platformu, která se zaměří jen tímhle směrem a bude z toho mít nějaké výhody (rychlost, spolehlivost) a pak bude vydělávat na vlastních aplikacích, ale zatím tomu nic moc nenasvědčuje.

Proto musím na základě současných informací přiklonit spíš k názoru, že Google se zdá být příliš posedlý soupeřením s Microsoftem a tenhle krok moc nedává smysl, jak to vyjádřil Fake Steve Jobs:

…But on the anti-Microsoft angle, take it from someone who has spent the past 10 years selling a superior operating system and getting only 4 percent market share – as obsessions go, battling the Borg is waaay overrated. If you ask me, Google is getting a little nutty about the Borg and it’s starting to show. They’re starting to look like the new Scott McNealy. Remember him? Ran a company called Sun, which had a great little business going until McNealy became obsessed with Gates and started doing things like paying millions of dollars to buy StarOffice so he could get into that booming free software business.

Zdroje

• Oficiální ohlášení na Google blogu
• Google Chrome OS – FAQ
• Reakce Fake Steva Jobse

K rozezlení mnohých odstranili designéři Applu z těla přehrávače tlačítka a nahradili je ovládáním na šňůře sluchátek, které je doplněno funkcí VoiceOver, kdy vám generovaný hlas řekne jakou písničku právě posloucháte, jaký máte playlist atd. Podrobnosti a ukázky na stránkách Apple…

Argumenty rozezlených lze parafrázovat takto:

„Ha, parchanti, s jinýma než jejich sluchátkama to nefunguje a s těma jejich šunkama se to nedá poslouchat, takže si člověk bude muset ještě koupit jejich dražší sluchátka. Typický Apple.”

V podstatě souhlasím. A tady je moje „ale”, které jistě očekáváte.

Problém tohoto uvažování lze shrnout do příslovečného „Podle sebe soudím tebe”. Protože něco naprosto nevyhovuje mně, jak by to mohl používat někdo jiný. To nedává smysl. Pokud to tedy někdo jiný používá, je naprosto jistě postižený mozkovou vadou, v lepším případě způsobenou ďábelskou marketingovou masáží.

Ne a ne a třikrát ne! Vážně si myslíte, že Apple neví, kdo si kupuje jeho produkty a jak je používá? Proč vídáte spoustu lidí s bílými šňůrkami od sluchátek? Protože většině lidí ta sluchátka stačí a nepotřebují je měnit!

Ano, pro určité procento lidí bude tahle záležitost nepřekousnutelná a nový iPod shuffle si nekoupí. Fajn, v pořádku. Apple nedělá produkty dobré pro každého, snaží se dělat produkty skvělé pro většinu těch, kterým jsou určeny.

Tím se dostávám k tomu, proč jsem tohle psal. Případ s novým iPodem je modelový k problému chápání Applu obecně. Často kritici předpokládají, že jejich „chybějící naprosto základní funkce” budou chybět každému, že každému musí vadit „uzavřenost systému” nebo nemožnost si doinstalovat kde co do iPhonu. Ne a ne a ne.

Jediným objektivním soudcem je ve výsledku zákazník se svou peněženkou.

Mám větší obavy z toho, že VoiceOver nebude fungovat tak dobře jako fyzická tlačítka, ale iPod shuffle jsem nikdy neměl, takže nemůžu soudit. Troufám si tvrdit, že o úspěšnosti však určitě nerozhodně nutnost mít původní sluchátka od Apple.

Víte, co si pořád musím připomínat? Jak neuvěřitelné možnosti máme. K ničemu z tohohle bychom se ještě před 10 lety neměli šanci dostat. Teď máme zkušenosti a rady těch nejzajímavějších lidí na dosah pár kliknutí myši.

Víc než kdykoli v historii si svou cestu životem můžeme vybrat sami, ale tím pádem víme, že za neúspěch v překonání vlastní laťky si taky neseme odpovědnost sami. Někdy to děsí. Ale je to to nejlepší, co si můžeme od života přát.

Joe Liemandt: The Passion and Perseverance Behind a Start-up

Zdroj: Stanford University’s Enterpreneurship Corner

Gary Vaynerchuk: FOWA Miami 09 keynote

Zdroj: FOWA Miami 2009

Steve Jobs: Stanford Commencement Speech 2005

DHH: Startup School 08

Zdroj: Startup School 08

Jason Fried: Lessons learned While Building Basecamp

Zdroj: ITConversations

Chcete víc?

Doporučuji TED, jedinečného Charlieho Rose, ale třeba taky Stephena Colberta, protože smích vás dokáže nabít, jako málo co.

Mrkněte na tyhle dvě stránky (na kliknutí se otevře velký obrázek, 1150 px šířka, velikost kolem 2 MB).

Vidíte, jak ta stránka vypadá skoro jako z nějakého tištěného nablýskaného produktového katalogu? A to je samozřejmě to, jak chcete u produktové stránky na návštěvníka působit. Zvlášť výrazně je to vidět na tom levém obrázku s povídáním o grafice. Jak ten hlavní vrchní obrázek růžkem přečuhuje z rámu a nabourává i mezeru pod nadpisem, nebo jak, jsou naopak některé obrázky useklé jakoby okrajem listu – to jsou vyloženě prvky z tištěných médií.

Zároveň je ale stránka naprosto přehledná, navigace skvěle vymyšlená, ikonky u obrázků naznačující možnost zvětšení…

Nechci tím snad říct, že by se takhle měly sázet všechny stránky, ale neznám líp realizovanou produktovou stránku.

Když jsem si koupil iPhone, dostal jsem k němu sluchátka, která mají na šňůře k pravému špuntu tlačítko s mikrofonem. Díky tomu poznám od pohledu nebo po hmatu, které sluchátko je pravé a nemusím pátrat po písmenku.

To mě vedlo k myšlence, že by mohli podobně odlišit pravé sluchátko i ostatní výrobci. Taky jsem si poprvé uvědomil, že běžné označování sluchátka jen písmenkem je vlastně prohřešek proti přístupnosti.

Kousek přidané umělé hmoty na pravém kabelu by mohl zpříjemnit používání sluchátek, protože obřad nasazování by byl plynulejší.

Googlovsky jinak

Co čekat od firmy, která postavila na hlavu „už vyřešené” vyhledávání a pak prodej online reklamy? Jak snadné je vidět skládačku, když už je téměř složená, že? Včera byl originálně uveden Google Chrome. Zatím je to představení záměru, ale první verze ke stažení je prý na spadnutí je ke stažení zde.

Přidáno 2. 9. 2008: Tiskovka s prezentací Google Chrome (video a slidy)

Když začnete pročítat ten komiks, musíte velmi rychle dojít k závěru, že tu o nějaké prohlížení stránek zase tak moc nejde. Už na straně 8 je popisován Task Manager! Google prostě potřebuje robustnější platformu pro svoje web aplikace a když už v tom jsou, tak proč neudělat něco, kde budou skvěle běhat i web aplikace někoho jiného.

Jistě, prohlížení stránek to bude zvládat taky, to je nezbytné minimum, ale jsem přesvědčen, že dlouhodobý cíl není ušetřit za poplatky, které Google platí ostatním prohlížečům, za dohazování vyhledávacích dotazů. Ne, ne. Dlouhodobý záměr je zajistit si, pokud ne dominantní, tak velmi dobrou pozici v tom, co bude za pár let náš operační systém: náš prohlížeč.

Přidáno 3. 9. 2008: Gruber vyštrachal tenhle drahokam v oficiální vývojářské dokumentaci ke Google Chrome:

„In the long term, we think of Chromium as a tabbed window manager or shell for the web rather than a browser application. We avoid putting things into our UI in the same way you would hope that Apple and Microsoft would avoid putting things into the standard window frames of applications on their operating systems.”

Google totiž využívá možností internetu k tomu, aby vytvořil nástroje, které pomáhají jeho klientům spotřebovávat více jeho produktů, nebo vytvářet vhodné podmínky pro jejich větší spotřebu.

Co se za touto krkolomnou větou skrývá? Křišťálově čistý příklad podnikání v informační ekonomice.

Křišťálově čistý příklad podnikání v informační ekonomice

Hlavní byznys¹ Googlu je prodej reklamy. Hlavním „výrobním prostředkem” je vyhledání. Dokud bude poskytovat lepší výsledky než konkurence, mají zajíštěný příjem z kontextové reklamy. Klíčový kapitál je znalost — kvalitní vyhledávací engine — navíc znalost, která se musí neustále zlepšovat, nebo by je konkurence dohnala a následný odliv uživatelů (a příjmů) by byl velmi rychlý.

Až při zamyšlení nad tímto článkem mně došlo, že to je jen jeden pilíř, o který se opírají. Další tvoří jejich nástroje na podporu prostředí, ve kterém se jejich produkt bude víc prodávat. Větší trh, to je pro Google více stránek, které nesou jejich reklamy. Takže koupí a vylepšují Blogger, který umožňuje velkému počtu lidí a firem jednoduše vytvářet a spravovat stránky a samozřejmě do nich vkládat reklamy od Googlu.

Ale navíc podporují i zadavatele reklam. Google Analytics pomůže optimalizovat obsah, zvětšit návštěvnost, lépe cílit. Analogicky pro Feedburner. Ve výše zmíněném článku v New York Times se píše o jejich nejnovějším produktu Ad Manager, který slouží pro ucelenou správu reklamní činnosti.

A máme tu sebe-podporující systém, který dovoluje zadavatelům reklam vydělat víc peněz a Google má svůj podíl na každé transakci.

Použití síly internetu v novém obchodním modelu

To je to, co jsem cítil v pozadí článku Chrise Andersona, ale co jsem tam přímo nenašel. To je použití síly internetu v novém obchodním modelu. Zkuste si to představit analogicky ve „fyzickém světě” – mě z toho za chvíli začala bolet hlava, protože některé principy se přenášejí velmi těžko.

Pokus: Je to jako kdyby automobilka využívala pro návrh a výrobu aut samotné zákazníky a jejich vlastní součástky (PageRank, Blogger, Android), navíc jim dávala kurzy v automobilovém inženýrství (Google Analytics, FeedBurner), podporovala výstavbu silnic a důvody k tomu vůbec cestovat (Ad Manager, AdSense) a ještě dotovala ceny ropy (Google Docs, Google Sites).

Wow.

Nevím jak vám, ale mě to celé takhle docvaklo až teď. Říkal jsem si, že třeba nebudu sám.

Ve svém článku Free! Why $0.00 Is the Future of Business Anderson uvažuje nad tím, že digitalizace a internet postupně vedou k tomu, že cokoli, co se s nimi spojí, bude zapojeno do nějakého obchodního modelu, který bude nějak využívat distribuce zdarma. Ale to už příliš reflektuje můj názor, takže se na ten článek nejdřív alespoň mrkněte nebo zkoukněte tenhle rozhovor (mimochodem Charlie Rose je klasa) a pak směle čtěte dál.

Moorův zákon

Chris Anderson vychází z neustále klesajících cen výpočetní kapacity, pevných disků i připojení, což vede k tomu, že mezní náklady (tj. náklady na každého dalšího) na uživatele se postupně blíží nule. Proto může třeba Yahoo nabízet neomezenou emailovou schránku – prostě věří tomu, že kapacita disků poroste mnohem rychleji, než je uživatelé stačí zaplňovat.

S tím souhlasím. Chris Anderson pak udělá takový menší krok stranou a vztáhne tento princip „na všechno, čeho se dotkne web”. No dobře, konečně je to jen velká síť počítačů, tak sledujme jeho úvahy dál.

Midas naruby

Ekonomie nás učí, že na konkurenčním trhu se ceny ustálí na úrovní mezních nákladů. A jelikož internet rozhodně konkurenční prostředí je a mezní náklady se neustále blíží nule, musí se tedy časem „vše čeho se internet dotkne” distribuovat zadarmo.

Asi už cítíte, že s ním tak docela nesouhlasím, proto jsem taky doporučoval, abyste si ho nejdřív poslechli sami, ale než k tomu řeknu svůj názor, budu ještě pokračovat ve stručném shrnutí jeho myšlenek.

Zajímavý je jeho postřeh, že nejběžnější obchodní model kolem distribuce zdarma je stav, kdy nějaká třetí strana platí za to, aby se mohla připojit na trh, který vytvořila interakce zbylých dvou stran, kde jedna dostává nějakou hodnotu zdarma. Příklad: komerční televize, rádia, noviny a časopisy. Třetí stranou jsou inzerenti, kteří platí za to, aby nám mohli nabízet své produkty. Jasně, za noviny se něco platí, ale to je spíš nástroj pro segmentaci trhu – tím, že zaplatíte 40 Kč za časopis Euro, jste se přihlásili (s dobrou pravděpodobností) k určité skupině lidí, která je pak zajímavá pro určité inzerenty. Internet tomuhle modelu nahrává právě tím, že výroba a distribuce dalšího kusu nic nestojí a trh, který můžete oslovit je pořádně velký.

Jak se na tom vydělá

Pak se Anderson pouští do stručné charakteristiky šesti kategorií obchodních modelů, které v zadarmonomice vidí:

• Freemium – určité funkce jsou zdarma – mnoha lidem mohou i stačit – a za nějaké extra se platí, příklad: Flickr, u nás třeba líbím se ti.cz, ale určitě jich znáte víc. Vydělává se tu na tom, že i to jedno procento lidí, kteří si za extra funkce zaplatí nás uživí díky nízkým nákladům na provoz pro zbylých 99%.
• Reklama – klasika, známe taky všichni. Je to vlastně přesně model komerční televize přenesený na web.
• Cross-subsidies – něco dáváte zadarmo, ale doufáte, že se na to naváže prodej něčeho jiného, příklad: kapely, které rozdávají svá CD, aby přitáhli lidi na koncert, kde už zaplatí za lístek.
• Nulové mezní náklady – výroba a distribuce dalších kusů nic nestojí, příklad online hudba. Tenhle odstavec v jeho článku jsem nepochopil. Neříká nic nového, hlavně neuvádí zdroj příjmů.
• Labor exchange – uživatelé tím, že zdarma něco používají, vytvářejí přidanou hodnotu, příklad Digg. Tady bych vytkl, že zatím jediný zdroj příjmů je opět reklama.
• Gift economy – tady lidé prostě darují svou energii nebo i nějaké hmotné statky jen proto, že chtějí, příklad Wikipedia.

Work in progress

Chris Anderson sám říká, že se tomuto tématu bude ještě dále věnovat a knihu chystá až za dva roky. Mezitím bude ještě určitě hodně upravovat.

Hlavně z těch šesti modelů na konci jsem měl dojem, že to ještě moc smysl nedává. Na druhou stranu souhlasím s tím, že ukazuje na něco, co tu ještě nebylo a co si zaslouží hlubší zamyšlení.

Nezdál se mi ale ten tón, kterým jakoby říkal, že cokoli, co je založeno na internetu, bude časem zadarmo. Nesmysl! Do určité míry bude opak pravdou. Web, díky nízkým nákladům na vývoj a distribuci, umožní oslovit velmi specifické (malé) trhy s produkty, u kterých si budete klidně moci říct o peníze.

Jsem přesvědčen, že jsme teprve na začátku transformace obchodních modelů pro internetovou ekonomiku. Dobře to ilustruje právě těch šest kategorií, z nichž většina vychází z toho, co už známe z prostředí starých dobrých médií – hodně lidí a reklamu do nich.

Jsem si jistý, že vzniknou modely založené úplně jinak. Příklad máme v Googlu a jejich AdWords – model starých médií postavený na hlavu. Místo oslovování co největšího počtu lidí, které platí velcí inzerenti, oslovují díky AdWords milióny malých subjektů, své přesně cílené malé trhy, to vše za mnohem menší peníze, které ale v obrovských počtech Googlu velmi pěkně vydělávají.

To je příklad modelu pro ekonomiku, ke které směřujeme, ekonomiku kde jsou kapitálem informace, k nimž má přístup každý, kdykoli a kdekoli.

Dodatek 14. 3. 2008

Jak Google používá zadarmonomiku k podpoře svého byznysu…

Autoři ilustračních fotografií: kalandrakas, Bernard Mickey Wrangle

Všichni jsou spokojení

Obchodní model se zdá výhodný pro všechny strany. Klient si za menší poplatek pronajme možnost upravovat si stránky kdykoli potřebuje a není vázaný na to, kdy se k tomu dostaneme my, správcové stránek, kteří většinou nemáme čas na nudné aktualizování, protože děláme nový web někomu jinému a poplatek z redakčního systému pro nás představuje „peníze za nic”. Ušetřili jsme čas pro výnosnější činnost, než jsou aktualizace a ještě za to dostaneme zaplaceno.

Po pár letech nasazení redakčního systému u několika klientů jsem dnes přesvědčen, že redakční systémy škodí jak klientům, tak nám.

Problém č. 1 – HTML

Celá výše uvedená úvaha padá s tím, že taková sekretářka na straně zákazníka samozřejmě HTML neumí. Takže nasadíme WYSIWYG editory, které vypadají jako ten Word, co dobře zná. Ale auha, ono to stejně nefunguje. Tuhle si to nechá formátování z Wordu, ze kterého to kopíruje, tamhle nejde zarovnat ten obrázek, tady to má úplně jiný font…

Slavná nezávislost na správci stránek je u šípku.

Výsledkem pak je buď naštvaný nebo omlouvající se telefonát (podle povahy sekretářky), že je to zase celé rozhozené a jestli bychom to nemohli opravit. Takže celá slavná nezávislost na správci stránek je u šípku.

Jsou i klienti, kteří se tím vším nějak prokoušou, stráví třeba i několik hodin zápolením s WYSIWYG editorem, až slavně zvítězí a ten obrázek už nevylétává z okraje stránky. Hurá, hurá, to jsme ale ušetřili. Zaplatili jsme pár set (minimálně) korun na měsíčním poplatku za systém a při každém publikování novinky tím pověřený člověk zabije celé dopoledne a je na pokraji zhroucení.

Kdyby tu aktualizaci předali nám, byla by to práce na čtvrt hodiny a za to dopoledne by se tam objevila taky.

Nechci, aby se moji klienti museli učit HTML a nevěřím, že se někdy objeví takový WYSIWYG, který by zmíněné problémy eliminoval.

Problém č. 2 - Typografie

Sekretářka netuší, že ta oranžová tam sedí asi jako Bobošíková na Hrad.

I kdyby se nakrásně takový editor objevil bude tu stále jiný problém – typografie. Ona totiž sekretářka vybavená hypoteticky neprůstřelným editorem pořád netuší, jaký je rozdíl mezi patkovým a bezpatkovým písmem, že centrované nadpisy nejsou konzistentní se zbytkem webu, a že ta oranžová tam sedí asi jako Bobošíková na Hrad. A to se nezmění nikdy, tím jsem si jistý.

Samozřejmě, na tohle si klienti nestěžují, protože si to neuvědomují, ale každý web je nejen jejich vizitka, ale i naše. To je ten viditelnější důvod, ale pak taky sakra ten web mají, aby jim přilákal zákazníky, takže když bude vypadat špatně, bude jim vydělávat méně a oni pak budou mít i méně peněz na další investice, neřku-li dojdou k závěru, že je to celé naše vina a půjdou k jinému správci stránek, který jim ukáže demo svého redakčního systému, kde tohle všechno funguje bez problémů. Ha, ha…

Problém č. 3 - Ztráta kontaktu s klientem

V neposlední řadě se redakčním systémem okrádáme o to, že víme, co se u klienta děje. Pokud bude jediná komunikace za měsíc o rozhozeném formátování publikovaných článků, není moc prostoru pro zjištění, jaké jiné problémy řeší. Třeba by potřebovali pomoct s komunikací se svými dodavateli, udělat anketu, naprogramovat nějaký systém pro zpracování ceníků atd.

Takový klient se vám po roce placení redakčního systému ozve, že chce změnit nastavení serverů někam jinam, protože mu novou verzi webu udělala jiná firma.

Jaké jsou vaše zkušenosti?

Upraveno 17. 2. 2008: David Grudl reagoval svým článkem. Rozhodně stojí za přečtení, včetně komentářů.

Vezmu to trochu oklikou, tak mějte následující dva odstavce strpení.

Když jsem někdy v polovině roku 2005 kupoval od bráchy jeho tehdy asi 3 roky starý notebook Acer s Pentium M na 1,6 GHz, říkal jsem si, že si na tom vyzkouším, jak mi půjde používat přenosný počítač jako hlavní pracovní stanice a pak případně investuju do něčeho nového, výkonnějšího.

Ke svému překvapení jsem zjistil, že nic výkonnějšího nepotřebuju. Na tom notebooku mi pár věcí vadilo, ale ty byly spíš na straně Aceru. Rozhodně bych si nestěžoval na výkon procesoru.

A včera jsem narazil na zprávu, kde Intel zveřejňuje detailnější informace o své nové generaci procesorů pro ultramobilní zařízení.

Jak už jsem prozradil v nadpisu, výkon těchto čipů bude někde na úrovni právě toho Pentia M, který mi klidně nahradil můj tehdejší desktopový počítač. Zdůrazňuji, mluvíme tu o procesorech, které jsou určeny pro mobilní telefony a PDA! Zjednodušeně řečeno: Pro běžné aplikace se velmi brzy smaže rozdíl mezi tím, co nám sedí na stole a tím, co nosíme v kapse.

A pak mi došlo jaká obrovská práce a jaké obrovské možnosti tu čekají vývojáře. Tyhle věcičky budou potřebovat úplně jiné uživatelské rozhraní, jak pro systém, tak pro aplikace. Bude potřeba vymyslet jiný přístup k synchronizaci dat, mnohem plynulejší. To, že takové zařízení budete mít stále u sebe, dá vzniknout ještě netušeným použitím. Jsem přesvědčen, že nějaké ty reklamy cílené podle GPS pozice budou jen první dětské krůčky k mnohem zajímavějším aplikacím.

Já vím, že o tomhle všem už se nějaký čas mluví, ale v tom srovnání s Pentiem M mi to konečně nějak docvaklo. Tak snad nejsem sám ;-)

Aktualizováno: Aha, tak třeba autor tohohle článku na Ars Technika si nemyslí, že by to byl nějaký převrat na poli mobilních procesorů. Podle něj je to jen takový uvítací pozdrav Intelu, který zatím může nechat ostatní výrobce klidnými.

Další zdroje

• PC World
  
• Register Hardware

Aktualizováno 3. 3. 2008: Silverthorn je nyní znám jako Atom, zdroj Intel.

Fakta

Zopakujme si, co zatím víme jistě. Nabídka Microsoftu je zhruba o 60 % vyšší, než kolik byla tržní kapitalizace Yahoo po skončení obchodování na burze ve čtvrtek. Bude-li přijata, šlo by o zatím největší čistě technologickou akvizici, která se kdy uskutečnila. Microsoft si od převzetí slibuje především rozšíření základny pro svoje podnikání na poli online reklamy, kde „čím dál více dominuje jeden hráč”, jak se vyjádřil Steve Ballmer. Řekněte „Google”.

Trocha čísel neuškodí.

Rok založení	1975	1994	1998
Tržní kapitalizace (k 31. 1. 2008)	303,4 mld. USD	25,6 mld. USD	176,5 mld. USD
Počet zaměstnanců	83 945	14 300	16 805
Příjmy za rok 2007	57,9 mld. USD	6,97 mld. USD	16,59 mld. USD
Čistý zisk za rok 2007	16,96 mld. USD	0,66 mld. USD	4,2 mld. USD
Příjmy z online reklamy za rok 2007	2,81 mld. USD	5,11 mld. USD	11,65 mld. USD
Počet unikátních návštěvníků za prosinec 2007	540 mil.	485 mil.	588 mil.
Podíl na celosvětovém vyhledávání na internetu za prosinec 2007	4 %	13 %	66 %

Zdroj: The Wall Street Journal, The New York Times

Komentáře a názory

Většina komentátorů označila nabídku Microsoftu za odvážnou („bold”) a shoduje se na tom, že pro posílení pozice v online reklamě přímější cesta pro giganta nevede. Jedním dechem ale poukazují na to, že případné sloučení firem bude dlouhá, bolestivá cesta s nejistým výsledkem.

Pojďme se na jednotlivé aspekty možného sloučení podívat podrobněji:

Systémy online reklamy

Tady si slibuje Microsoft největší přínos. Společně s Yahoo by mohli inzerentům nabídnout více než miliardu unikátních návštěvníků měsíčně a širokou paletu stránek, na které mohou reklamu umístit. Já osobně moc nechápu v čem by měl být takový převrat. Google přece vydělává také na tom, že umožňuje spoustě malých firem úspěšně cílit malé reklamní kampaně na specifické malé tržní segmenty. Navíc celý systém je samoobslužný: poskytovatelé obsahu umísťují dobrovolně na své stránky kontextovou reklamu Googlu a inzerenti si své inzeráty zadávají přes AdSence. Uniká mi, kde bude ta výhoda v množství návštěvníků stránek Yahoo a Microsoftu v boji s tímhle systémem.

Co obě firmy potřebují je systém, který bude lépe vybírat relevantní reklamy pro stránky a tím dosáhne většího prokliku.

Vyhledávací technologie

Yahoo ani Microsoft nejsou rozhodně vnímání jako lídři ve vyhledávání. O nějakém technologickém sloučení dvou vyhledávacích enginů se asi nedá moc uvažovat, spíš přínos v oblasti lidských zdrojů. Každopádně opět běh na delší trať.

Portály a aplikace

Tady je to jedna velká neznámá. Co Microsoft udělá třeba s webmailovým systémem Yahoo? Co se stane s Flickrem, Delicious, Upcomming a dalšími aplikacemi? Navíc, Yahoo poměrně hodně staví na otevřených standardech (FreeBSD, MySQL, PHP), s těmi si Redmondská firma jak známo příliš netyká. Steve Ballmer hodně mluvil o online reklamě. Web aplikace zatím na přetřes nepřišly.

Zajímavý přehled odhadů toho, co se s jednotlivými částmi stane nabízí Techcrunch.

Shrnutí

Z přečtených článků mě zaujala metafora vyjadřující, že akvizicí Yahoo se Microsoft snaží postavit kosmickou loď ze zbytkových součástek, to vše za letu.

Jiní komentátoři vidí v nabídce důkaz únavy Redmondského kolosu.

David Kirkpatrick z časopisu Fortune shrnuje své názory v článku Google’s new headache.

Velmi zajímavé zamyšlení nadhazující otázku, jestli Microsoft zvládne přechod od Windows k tomu, co je označováno jako Internet computing nebo Cloud computing, vyšlo v New York Times.

In that sense, Microsoft may (be) in a situation identical to the one faced by I.B.M. in the early 1980s. Dominant in the mainframe business and threatened by PCs, I.B.M. responded by quickly becoming the largest PC vendor.

Různé optimistické i pesimistické pohledy na celou záležitost nabízí tento článek na BusinessWeek.

Aktualizováno: Googlu se to celé prý vůbec nelíbí. Máte rádi spiklenecké teorie? Mně by se hodně zamlouvalo, kdyby se Google zlobil jen tak naoko, aby Microsoft utvrdil v tom, že by tam ty peníze rozhodně utopit měli.

Aktualizováno 2: John Gruber alias Daring Fireball dobře shrnul, co si myslím i já. Pokud by se Microsoft nechoval po převzetí jako Microsoft, může Yahoo ještě zazářit. Potřebuje někoho s jasnou vizí. A jak shrnuje Gruber, přál bych si, aby se tak stalo, ale pochybuju o tom.

Já jsem si z toho celého odnesl ten dojem, že Microsoft bere hrozbu ze strany Googlu opravdu vážně. Ačkoli se hodně mluví o online reklamě, chápu tenhle tah spíš jako útok na dojnou krávu Googlu, protože ten by mohl velmi rychle ohrožovat dojnou krávu Microsoftu – Office. Navíc v tomhle počínání není Google sám. Ať žijí webové aplikace!

Aktualizováno 9. 2. 2008

Čím víc o tom celém čtu, tak mi přijde, že Microsoft blafuje. Nechce Yahoo ani tak kvůli reklamám, které opravdu nepředstavují v porovnání se softwarem tak moc peněz, ale chce ho kvůli potenciálu, který si tím koupí ve web aplikacích.

To že tím možná pustí žilou Googlovské mašině na peníze je velmi příjemný bonus.

Důležitější ale budou právě web aplikace, jen nechtějí říct, že „Císař je nahý“.

Viz tenhle článek v New York Times

Mimochodem si nemyslím, že by budoucnost byla v softwaru, který běží na webu zdarma a platí se reklamou. Budoucnost softwaru, jsou prostě skvělé web aplikace, za které budou lidé ochotni platit.

Aktualizováno 24. 2. 2008: Článek New York Times na téma, že by měl Microsoft raději koupit SAP. Pokud jsou budoucností web aplikace mohlo by být Yahoo lepší koupí.

Tuhle chytrou větu jsem zaslechl v nějakém podcastu a uvízla mi v hlavě, protože hezky sedí na náš obor. Kolik nápadů / technologií / obchodních modelů na sebe strhlo pozornost a bylo opěvováno jako revolučních, „game-changing” případně „ground-breaking”, aby se po pár dnech / týdnech / měsících proti nim zvedla vlna zavržení, protože nesplnily očekávání. Problém je v tom, že od nich často čekáme, že změní svět. Asi tak do měsíce, maximálně do čtvrt roku.

Realita je pomalejší, ale často předčí naše nejbujnější představy. Příklad za všechny: „I think there is a world market for maybe five computers.” Thomas Watson, Chairman of IBM, 1943.

Takže než příště budete s nadšením vítat nějaký nový Silverlight, nebo zavrhovat nový Ajax, na chvilku se zastavte a nastavte svá očekávání na delší časový úsek.

Delší úvahu na téma Amarova zákona najdete zde…

Poznámka k feedům: Experimentoval jsem s plným obsahem v RSS, ale WordPress mi tam mrška vynechává ten úvodní odstavec, takže to budu muset ještě poladit. Zatím se vracím k tomu, že se syndikuje jen úvod do článku.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že jsme opravdu na začátku nové fáze toho, jak přijímáme informace a to, co si představíme pod slovem kniha dozná rozšíření.

Obchod s knihami i osobní knihovna po ruce

Čtečka Kindle je veliká asi jako normální paperback a má 6″ displej využívající technologie E Ink, takže nepotřebuje podsvícení a chová se z hlediska čitelnosti jako normální papír. V zabudované paměti udrží asi 200 knih. Takových čteček je ale na trhu víc. Co tedy dává Kindlu potenciál být iPodem čteného textu?

Ohromnou roli tu hraje výsadní postavení Amazon na trhu prodeje knih. Applu se povedlo během pár let pomocí iTunes Store dostat na 4. místo v prodeji hudby (nejen online, ale hudby vůbec). Amazon už největším prodejcem knih je, takže si spolu se mnou představte, jakou mu to dává sílu.

Asi ještě důležitější je, že Kindle ke svému fungování vůbec nepotřebuje počítač. Obsah na něj nahrajete pomocí bezdrátového přípojení EVDO, které je dostupné všude (teď samozřejmě mluvím z pohledu obyvatele USA, k tomu se ještě dostanu). Ať jste kdekoli, máte sebou nepotřebuje a ještě mnohem víc. Cena elektronických knih je stanovena na 9,99 $ (nejvíc, jsou i levnější), tedy zhruba na úrovni jedné třetiny toho, co zaplatíte za tištěnou verzi. Navíc Amazon nabízí objednání předplatného časopisů (kolem 14 $) a blogů(2 $)¹.

Pak jsou tu nezanedbatelné výhody digitální informace. Digitální kniha nikdy nebude vyprodaná, nikdy nebude „out of print”. Může si dělat poznámky k textům, vyhledávat v nich full-textem, dělat si přehledné záložky. Amazon si pamatuje, které knihy jste koupili, takže je můžete kdykoli smazat a pak si je zase stáhnout včetně všech poznámek, které jste si k nim případně udělali.

Shrňme si tedy hlavní argumenty PRO:

• Technologie displeje (E Ink)
• Bezdrátové připojení k obchodu v ceně
• Naprostá nezávislost na počítači
• Možnost vyhledávání v obsahu, poznámky atd.
• Kdykoli sebou máte knihkupectví, novinový stánek a svoji knihovnu

Co je špatně

Pojďme se podívat na již nyní zřejmá omezení a nevýhody. Tak především je to DRM, které je na veškerý obsah aplikováno. To znamená, že pokud se Amazon za pár let rozhodne, že už nebude v tomto podnikání pokračovat, nebo si to rozmyslí vydavatelé a stáhnou svoje knihy, přijdete o ně. Také nemáte žádnou možnost si na Kindle nakopírovat vlastní obsah, i kdybyste ho nakrásně měli legálně. Vlastní dokumenty na Kindle dostanete, ačkoli tuto funkci označuje Amazon zatím jako experimentální.

Tvrdě to podává Mark Pilgrim a svoje přidává i Daring Fireball. Já bych snad jen poznamenal, že současný stav nemusí být konečný, Amazon může svou politiku změnit také k lepšímu, pokud zjistí, že by z toho mohlo být ještě více peněz, nebo pokud ho donutí konkurence (zatím není žádná ani na obzoru). A také hackerská komunita může čtečku různých chybek zbavit ;)

Čistě subjektivní nevýhodou je pro mě vhled (záměrně neříkám design). Ostrý tvar Kindlu mi připomíná 80. léta a to nijak pozitivně. Další poznámky a výhrady ke vzhledu, designu a ergonomii pěkně shrnuje tento článek.

Z pohledu obyvatele České republiky je pak samozřejmě velmi špatně to, že Kindle je v prodeji pouze v USA a také pouze v USA bude vůbec fungovat. Pokud hackeři…

Stejně je to revoluce

Nevýhody DRM a nemožnost ukládání vlastního obsahu podle mého názoru nepředstavují překážku tak významnou, aby šíření této masivní změny v přijímání tištěného slova zarazili – výhody jsou prostě moc velké. Určitě ne pro všechny a pro všechno. Kniha nezmizí hned příští pátek, ani příští desetiletí. Ale je tu nová platforma, která hodně změní a některé (třeba i závažné) důsledky ještě teď neumíme domyslet.

Dodatečné zdroje

• Oficiální stránka Kindle
• Skvělý rozhovor s Jeffem Bezosem vede můj oblíbený Charlie Rose
• Andy Ihnatko to ve svém článku vidí trochu jinak: „It’s not an iPod. Kindle is the closest we’ve come to the Hitch-Hiker’s Guide to the Galaxy”

Google mi totiž nabídl, jestli jsem spíš neměl na mysli „poddimenzování”. Tento výraz je používán na 1770 stránkách, kdežto „naddimenzování” pouze na mrzkých 590.

Pobavil mě tedy nevyhnutelný závěr, že „poddimenzování” se bojíme asi tak 3× víc. Jestli tohle není námět k filosofickému zamyšlení, tak už nevím, co je ;-)

Upraveno: Mingan mě upozornil, že problém bude v tom, že „naddimenzovat” tak nějak není česky. A taková to byla pěkná teorie…