Nakopnutí pro investigativní žurnalistiku
Mílí pracovníci masmédií a novin zvlášť,
všichni víme, že prožíváte dlouhodobou krizi. Váš obchodní model se rozkládá. Když jste byli jediným prostředkem, přes který se dala oslovit tu lépe, tu hůře cílená skupina lidí, život byl fajn. Vaše firmy ztloustly a zblbly. Ale po tlustých létech přišla léta hubená a snad už vám dochází, že jich nebude jen sedm.
Na investigativní žurnalistiku nejsou peníze, protože výsledky její práce mají ve vašem obchodním modelu mnohdy menší cenu, než narychlo spíchnutá „zpráva” o kdejaké kravině. Oboje generuje page views a tedy peníze.
Jelikož jsem ale přesvědčen, že máte být hlídacími psy demokracie a nerad bych viděl, že skončíte jen lízáním genitálií (obrazně řečeno), tady je malý nápad, jak byste mohli použít ten internet ku prospěchu vlastnímu i společenskému.
Článek jako projekt
Vezměte si příklad z Kickstarter a oslovte svoje čtenáře s tím, že chcete pořádně prošetřit X, ale potřebujete k tomu Y peněz. Udělejte tomu promo stránku na webu, která se bude dobře sdílet. Musí prodat, takže video rozhovoru s novinářem (týmem), který už má něco za sebou, odkazy na jejich skvělé minulé články atd. atp.
Řekněte částku, kterou budete na projekt potřebovat.
Nechte lidi přispívat přes SMS, platební kartou, PayPalem. Udělejte několik vrstev příspěvků. Základní za 30 Kč, vyšší bude 90 Kč, ale ten dostane celý článek ještě v PDF (nebo ebook) přímo do mailu a bez reklam.
Nechte sponzorovat firmy. Omezený počet pozic, ať je z toho taky trochu prestiž. Dostanou logo k článku a do PDFka těch, co přispěli jen 30 Kč.
Řekněte předem, že pokud se do daného data nesejde dostatečně velká částka, všechny peníze dáte na určenou charitu.
Jasně, maluju tu tlustým štětcem, ale snad je to dostatečně ilustrativní. Myslím, že za pokus to stojí.
Mimochodem, novináři, potřebujete k uspořádání takovéhle akce vůbec noviny? Nemáte tak dobré jméno, že byste to mohli sfouknout sami a výsledek publikovali na svém blogu? A když ne, tak proč ne?
A analogicky to platí pro televizi a rádio.
PS: K napsání mě inspiroval článek Martina Malého, který mě nejdřív přiměl ke komentáři a pak už mi to nějak leželo v žaludku.
Ahoj Honzo, nasazení kickstarter modelu na problém médií mi přijde jako super nápad, mám ale trochu problém s předpokladem, že jakýkoliv investigativní článek stojí většímu než mizivému počtu lidí za libovolnou částku (tím myslím, že už nutnost zaplatit je bariéra – a ta je mezi 0 a 1 Kč mnohem větší, než mezi 10 a 60 Kč).
Jakmile se nasadí cena, imo budou ochotní zaplatit pouze profesionálové, kteří z dané analýzy dokážou vytěžit něco použitelného pro jejich další rozvoj/byznys – a ti zase mají možnost dostat se k daným informacím lépe.
Jaký investigativní článek by pro tebe měl větší hodnotu, než např 90 Kč?
Informace o další z povedených stavebních kauz? Je tolik lidí ochotných zaplatit takovou částku za naštvání a konstatování faktu, se kterým stejně nic neudělají? Nebyli by pak jedinými čtenáři-zadavateli ti, kteří chtějí někoho sestřelit negativním PR maskovaným za investigativní článek?
A to už nemluvím o odvaze být investigativní proti vůli sponzorů – jaký mají zájem na odrývání společenských problémů oni? A pokud jsou ochotni sponzorovat zveřejnění nepříjemné pravdy o třetí straně, nejsou náhodou sami podezřelými z očerňování konkurence?
Další problém je, co dělat po nesplnění závazku – co když vyberu a utratím peníze na reportáž, ale nic nezjistím? Jako čtenář bych se v takovém případě cítil podvedený, jako redaktor bych pak byl pod velmi stresujícím tlakem… To samé, pokud bych zaplatil, a nic nedostal kvůli nedostatečnému zájmu (tohle navíc odřezává menšinová témata – což je asi vždy krok směrem k bulvarizaci).
Nedávno jsem četl článek o tom, že kreativní lidé potřebují přímou motivaci podílem na výsledku, ale na druhou stranu musí mít i rozumné baseline zajištění, jinak jim stres z možného nezaplacení životního stylu velmi narušuje kvalitu práce. A přesně tohle by v kickstarter modelu novinářům hrozilo. Z tohoto důvodu mi přijde lepší, když tu baseline zajišťuje dlouhodobé předplatné, které zahladí průšvihy.
A abych jen nekritizoval – http://www.motejlek.com a http://www.ceskapozice.cz to imo dělají moc dobře! :)
Skvělý nápad, Honzo. Ale bohužel naprosto souhlasím s Tomášem Kafkou, že takový způsob financování by na novináře vyvíjel nežádoucí tlaky negativně ovlivňující výsledný článek.
Kdo by byl ochoten platit je další věc. Dovedu si představit, že když chemička kilometr od mého domu vypustí do vzduchu nějaké svinstvo a bude se to snažit zatajit, rád obětuju 50 Kč, abych se dozvěděl pravdu.
Pokud ale bude chtít novinář vyšetřit kauzu Promopro nebo jiné svinstvo dotované ze státního rozpočtu, budu ochoten zaplatit i tady? Většina lidí asi ne. Pravděpodobně bude převládat (opět Tomášem zmíněný) sentiment, že ať už novinář vyšetří cokoliv, stejně to ve výsledku bude jedno. Nic se nestane, nic s tím neuděláme, všechno vyšumí do ztracena.
Za jaké články by byli lidé ochotni platit, nakonec nejspíš povede k tomu, že si tito novináři budou vybírat ne témata, která by bylo potřeba vyšetřit a o kterých by rádi napsali, ale témata, u kterých je věší šance, že na ně získají finance. A nakonec se dostaneme tam, kde jsme teď – „investigativní žurnalisté“ budou vyšetřovat, která modelka se vyspala s kterým fotbalistou…
Takže znovu: nápad opravdu naprosto skvělý, ale provedení bych viděl jako přinejmenším problematické. Ne nemožné, ale problematické.
@Tomáš Kafka, @Luděk Roleček: Jasně, pochybnosti jsou na místě a určitě tam bude víc problémů, ale stejně bych to na jejich místě zkusil. Osobně bych neměl problém jednou za čas „vyhodit“ nějakých 90 Kč, i kdyby z toho nic nebylo. Už jen to, že tím vyberete lidi, kteří se o něco zajímají, vám umožní třeba s nima pracovat dál.
A kolik stojí taková reportáž? Já nevím, ale počítám, že do nějakých 200 tisíc Kč se to musí vejít. Pokud tedy s „oslovovací silou“ třeba idnes.cz nejste schopni najít zhruba 3000 lidí, kteří by to podpořili, pak to asi fakt nemá čtenáře.
Ano, třeba to nebude fungovat, ale tonoucí se i stébla chytá a tohle mi přijde jako celkem slušné stéblo :-)
Za vyzkoušení by to určitě stálo a mě osobně by výsledek takového pokusu nesmírně zajímal.
Stále ale vidím problém v tom alá-Kickstarter modelu, kde představím projekt a snažím se na něj získat peníze, tj. v tomto případě představím kauzu a snažím se k jejímu vyšetření získat finanční podporu. (Nehledě na to, že jen prostý náznak toho, že se ji někdo vůbec vyšetřovat chystá, by mohl vše už dopředu znehodnotit.)
Líbila by se mi modifikace nápadu, kde bych nepřispíval přímo na konkrétní kauzu, ale prostě na celého novináře na základě jeho předchozích reportáží. Tj. vidím, že vybraný novinář je zásadový, čestný, konzistentní, že neobrací své názory podle toho, jak se mu zrovna hodí, atd. Vidím, že jeho minulé reportáže byly kvalitní a stály za to.
Takže ho podpořím nějakou stanovenou částkou a budu čekat na jeho další kvalitní články. Ale přímo si tyto jeho články dopředu nevybírám/neobjednávám – tj. neovlivňuji ho tím, že na jednu reportáž bych mu peníze dal, ale na jinou ne. Maximálně mu mohu témata doporučit, ale výběr je ve výsledku zcela na něm.
Naprosto chápu přitažlivost Kickstarter modelu, ale opravdu bych se bál toho ovlivňování ve výběru témat, resp. případnému znehodnocení celé kauzy při jejím dopředném oznámení.
A proč jen novináři? Nemohli bychom alá-Kickstarter modelem financovat třeba vyšetřování finanční kriminality? Stejně se pořád policie zaklíná, že nemají čas/lidi/techniku. Prostě bychom se složili na to, aby někaký ten případ dotáhli konečně do konce. :)