Zadarmonomika
Chris Anderson, šéfredaktor Wired, lépe známý jako autor a propagátor Long Tail, se pouští do dalšího tržního fenoménu digitálního věku – vše zadarmo a dá se na tom vydělat?
Ve svém článku Free! Why $0.00 Is the Future of Business Anderson uvažuje nad tím, že digitalizace a internet postupně vedou k tomu, že cokoli, co se s nimi spojí, bude zapojeno do nějakého obchodního modelu, který bude nějak využívat distribuce zdarma. Ale to už příliš reflektuje můj názor, takže se na ten článek nejdřív alespoň mrkněte nebo zkoukněte tenhle rozhovor (mimochodem Charlie Rose je klasa) a pak směle čtěte dál.
Moorův zákon
Chris Anderson vychází z neustále klesajících cen výpočetní kapacity, pevných disků i připojení, což vede k tomu, že mezní náklady (tj. náklady na každého dalšího) na uživatele se postupně blíží nule. Proto může třeba Yahoo nabízet neomezenou emailovou schránku – prostě věří tomu, že kapacita disků poroste mnohem rychleji, než je uživatelé stačí zaplňovat.
S tím souhlasím. Chris Anderson pak udělá takový menší krok stranou a vztáhne tento princip „na všechno, čeho se dotkne web”. No dobře, konečně je to jen velká síť počítačů, tak sledujme jeho úvahy dál.
Midas naruby
Ekonomie nás učí, že na konkurenčním trhu se ceny ustálí na úrovní mezních nákladů. A jelikož internet rozhodně konkurenční prostředí je a mezní náklady se neustále blíží nule, musí se tedy časem „vše čeho se internet dotkne” distribuovat zadarmo.
Asi už cítíte, že s ním tak docela nesouhlasím, proto jsem taky doporučoval, abyste si ho nejdřív poslechli sami, ale než k tomu řeknu svůj názor, budu ještě pokračovat ve stručném shrnutí jeho myšlenek.
Zajímavý je jeho postřeh, že nejběžnější obchodní model kolem distribuce zdarma je stav, kdy nějaká třetí strana platí za to, aby se mohla připojit na trh, který vytvořila interakce zbylých dvou stran, kde jedna dostává nějakou hodnotu zdarma. Příklad: komerční televize, rádia, noviny a časopisy. Třetí stranou jsou inzerenti, kteří platí za to, aby nám mohli nabízet své produkty. Jasně, za noviny se něco platí, ale to je spíš nástroj pro segmentaci trhu – tím, že zaplatíte 40 Kč za časopis Euro, jste se přihlásili (s dobrou pravděpodobností) k určité skupině lidí, která je pak zajímavá pro určité inzerenty. Internet tomuhle modelu nahrává právě tím, že výroba a distribuce dalšího kusu nic nestojí a trh, který můžete oslovit je pořádně velký.
Jak se na tom vydělá
Pak se Anderson pouští do stručné charakteristiky šesti kategorií obchodních modelů, které v zadarmonomice vidí:
- Freemium – určité funkce jsou zdarma – mnoha lidem mohou i stačit – a za nějaké extra se platí, příklad: Flickr, u nás třeba líbím se ti.cz, ale určitě jich znáte víc. Vydělává se tu na tom, že i to jedno procento lidí, kteří si za extra funkce zaplatí nás uživí díky nízkým nákladům na provoz pro zbylých 99%.
- Reklama – klasika, známe taky všichni. Je to vlastně přesně model komerční televize přenesený na web.
- Cross-subsidies – něco dáváte zadarmo, ale doufáte, že se na to naváže prodej něčeho jiného, příklad: kapely, které rozdávají svá CD, aby přitáhli lidi na koncert, kde už zaplatí za lístek.
- Nulové mezní náklady – výroba a distribuce dalších kusů nic nestojí, příklad online hudba. Tenhle odstavec v jeho článku jsem nepochopil. Neříká nic nového, hlavně neuvádí zdroj příjmů.
- Labor exchange – uživatelé tím, že zdarma něco používají, vytvářejí přidanou hodnotu, příklad Digg. Tady bych vytkl, že zatím jediný zdroj příjmů je opět reklama.
- Gift economy – tady lidé prostě darují svou energii nebo i nějaké hmotné statky jen proto, že chtějí, příklad Wikipedia.
Work in progress
Chris Anderson sám říká, že se tomuto tématu bude ještě dále věnovat a knihu chystá až za dva roky. Mezitím bude ještě určitě hodně upravovat.
Hlavně z těch šesti modelů na konci jsem měl dojem, že to ještě moc smysl nedává. Na druhou stranu souhlasím s tím, že ukazuje na něco, co tu ještě nebylo a co si zaslouží hlubší zamyšlení.
Nezdál se mi ale ten tón, kterým jakoby říkal, že cokoli, co je založeno na internetu, bude časem zadarmo. Nesmysl! Do určité míry bude opak pravdou. Web, díky nízkým nákladům na vývoj a distribuci, umožní oslovit velmi specifické (malé) trhy s produkty, u kterých si budete klidně moci říct o peníze.
Jsem přesvědčen, že jsme teprve na začátku transformace obchodních modelů pro internetovou ekonomiku. Dobře to ilustruje právě těch šest kategorií, z nichž většina vychází z toho, co už známe z prostředí starých dobrých médií – hodně lidí a reklamu do nich.
Jsem si jistý, že vzniknou modely založené úplně jinak. Příklad máme v Googlu a jejich AdWords – model starých médií postavený na hlavu. Místo oslovování co největšího počtu lidí, které platí velcí inzerenti, oslovují díky AdWords milióny malých subjektů, své přesně cílené malé trhy, to vše za mnohem menší peníze, které ale v obrovských počtech Googlu velmi pěkně vydělávají.
To je příklad modelu pro ekonomiku, ke které směřujeme, ekonomiku kde jsou kapitálem informace, k nimž má přístup každý, kdykoli a kdekoli.
Dodatek 14. 3. 2008
Jak Google používá zadarmonomiku k podpoře svého byznysu…
Autoři ilustračních fotografií: kalandrakas, Bernard Mickey Wrangle
Hezký článek Honzo, jen si teď lámu hlavu, jak na tom našem internetu teda vyděláme?? :-o
No způsobů je a bude hodně. Můžeme třeba na zakázku vytvářet aplikace, které budou pomáhat klientům s nějakou částí jejich byznys procesu, nebo budou podporovat jejich podnikání jinak – inspirace viz Google a můj následující článek. A to protěžuju oblast, která zajímá mě, možností je mnohem víc.
Mě spíše zaujala ta část kdy Chris Anderson mluví o další fázi (jak to říct?) „abstrakce“ základních hodnot. V jeho ekonomice nejsou již zozhodující peníze ale „pozornost“ a „reputace“, tzn. přenášíme se od bezhotovostního systému k systému kde je reprezentace hodnot dána jinak.
Tedy abych to lépe vysvětlil: v průběhu času se práce stává v ekonomice abstraktnější a abstraktnější. Na začátku byla zřejmě reprezentována svým přímým produktem (e. g. chleba nebo židle), později drahým kovem (zlato), později reprezentací drahého kovu (Pražský groš) a dnes informací v bance. A v budoucnosti nezbytně musí tato abstrakce pokročit ještě dále a nedivil bych se kdyby se touto abstrakcí stala již zmíněná „pozornost“ a „reputace“.
Koneckonců v tomhle světle dostávají smysl poslední dva body Andersonova seznamu. V labor exchange se za sowtwareový produkt platí „antention“ kterou uživatelé věnují službě na oplátku a tím ji zlepšují. K uvedeným příkladům bych určitě přidal napč. Google Image Labeler, kde je výdělkem určitý vývoj služby, kterou uživatel dělá za Vás.
Developer: Jo, tahle část byla dobrá, ale její rozvedení je na samostatný článek, tak jsem ji tady vynechal.
Rozhodně si nemyslím, že bychom se v někdy v blízké budoucnosti (20 let) dostali do stavu, že si nebude vydělávat peníze, ale něco obstraktnějšího. Peníze jsou prostě velmi dobrý vynález. Ale souhlasím, že v určitých směrech bude „pozornost“ a „reputace“ svého druhu platidlem. Ale, jak sám Anderson píše, ve výsledku je jejich cílem převést je na peníze.