Svět je placka

O co přesně jde v té globalizaci? Jakou roli v ní hraje internet a informační revoluce vůbec? Měl jsem pocit, že se kolem děje neco velkého, ale přesně jsem to nedokázal uchopit. A pak jsem si přečetl The World Is Flat od Thomase Friedmana a tečky se spojily. Pokud nevíte, o co jde, připravte se na pocit, jako byste dostali zlatou cihlou do hlavy.

The World Is Flat
Thomas L. Friedman1 od roku 1981 píše pro The New York Times a za své články získal zatím třikrát Pulitzerovu cenu. Při práci pro noviny cestoval a dlouhodobě sledoval vývoj v různých částech světa. Psal hodně o globalizaci a situaci na blízkém východě, odtud jeho kniha The Lexus and the Olive Tree. V roce 2000 se vypravil studovat trend přesouvání call center do Indie a to, co tam viděl ho inspirovalo k tomu, že jednoho dne zavolal ženě a řekl jí: „Miláčku, svět je placka a já o tom napíšu knihu.”

Fáze Globalizace

Na začátku knihy Friedman popisuje, že během studování problematiky válek na blízkém východě ztratil vlákno globalizace, v Indii ho zase našel a zjistil, že zatímco „spal” přešla globalizace do nové fáze.

Globalizace 1.0, jak ji rozlišuje Friedman, trvala od roku 1492 do roku 1800. Šlo v ní o to kolik síly — lidské, koňské, později parní — má vaše země. Státy a vlády byly ti, kdo určovaly, co se bude dít. Otázka dne zněla: Jak naše země zapadá do globální soutěže?

Zhruba od roku 1800 do 2000 trvala Globalizace 2.0, ve které hrály hlavní roli nadnárodní společnosti. Ty se globalizovaly, aby dosáhly na levnější pracovní sílu, zdroje surovin, na větší trhy. Umožnila jim to jednak revoluce v dopravě, nastartovaná horkou novinkou — parním pohonem — a to jak na lodích, tak na železnici a klesající náklady na komunikaci díky rozvoji technologií jako byl telegraf, telefon, počítače, satelity. Otázka dne byla: Jak firma, ve které pracuji, zapadá do globální soutěže?

Celý svět je jedním trhem jako nikdy předtím a hráči mají tak vyrovnané podmínky jako nikdy předtím

A teď tu máme Globalizaci 3.0, o které bude zbytek článku, takže zde jen stručně. Pokrok na poli počítačových technologií, konkrétně dostatečné rozšíření jednotné platformy pro vývoj softwaru a následné propojení počítačů do všeobjímající náruče internetu, totiž zásadně mění hru. Dnes už nemusíte být stát nebo nadnárodní firma, abyste mohli oslovit globální trh. Třetí fáze globalizace je o moci jednotlivců a otázka, kterou si musíme pokládat, zní: Kde je moje místo v globální ekonomice, jaké jsou moje silné stránky, co můžu udělat já, abych využil možností, které mi nabízí?

Co tedy Friedman myslí tím, že svět je placka? Chce tím říct, že celý svět je jedním trhem jako nikdy předtím a hráči mají tak vyrovnané podmínky jako nikdy předtím. Pojďme se spolu s ním podívat, jak k tomu došlo.

10 sil, které dělají ze světa placku

9/11/89 – Když se bořily zdi a spouštěla okna

Tomu, že je pád komunismu jedním z nejdůležitějších faktorů při vyrovnávání podmínek na celém světě, rozumíme víc než dobře. Nechce se mi ani domýšlet, co bych asi dělal, kdyby tu soudruzi ještě strašili. Rozhodně bych nepsal článek na blog.

Kromě ekonomických důsledků autor poukazuje na neméně důležité změny v myšlení, které to vyvolalo. Před rokem 1989 jste mohli mít pro-západní nebo pro-východní politiku, ale jen těžko globální politiku, globální uvažování. Teprve po pádu zdi mohl začít vznikat skutečně globální trh.

Navíc stovky miliónů lidí z východního bloku přichází na scénu v době, kdy nabírá obrátky vývoj informačních technologií. Za šest měsíců po pádu zdi Microsoft vydává Windows 3.0, což byla první masivně rozšířená verze uživatelsky (jakž takž) přívětivého operačního systému. Ten rozjetý vlak jsme dohnali a naskočili do něj, ale sedíme spíš v zadních vagónech a jen postupně se prodíráme zaplněnými uličkami dopředu.

9/8/95 – Primární emise akcií Netscape

Firma Netscape dokázala zpřístupnit internet, který byl do té doby záležitostí skupiny počítačových nadšenců, každému, kdo měl počítač a modem. Jejich prohlížeč fungoval na Macu, Windows i Unixu, byl zdarma ke stažení s tím, že jako jednotlivec jste si ho později mohli koupit, pokud jste chtěli, ale když jste nechtěli, nic vás neomezovalo v tom používat ho dál. Jako firma jste museli zaplatit licenci po 90-ti dnech.

Navíc týden po IPO Netscapu, vydává Microsoft Windows 95, které už v sobě obsahují podporu pro internet a jsou dalším kvalitativním zlepšením, co se týče použitelnosti.

Následovala internetová horečka, kdy tekly do infrastruktury a později do startupů miliardy a miliardy a kdy se zjišťovalo, co vlastně funguje a co ne – tato kapitola ještě neskončila.

Je to, jako kdybychom v době průmyslové revoluce všichni vlastnili železnici. Jen nás teď poslání vlaku nic nestojí a pohybuje se rychlostí světla.

Devadesátá léta byla o budování celosvětové počítačové sítě. Výsledkem je, že lidé mohou spolu komunikovat za mizivou cenu přes celý svět a to více méně okamžitě. Ve věku, kdy kapitálem jsou informace, to není žádná maličkost. Je to, jako kdybychom v době průmyslové revoluce všichni vlastnili železnici. Jen nás teď poslání vlaku nic nestojí a pohybuje se rychlostí světla.

Work Flow Software

Současně s budováním sítě sítí se rozvíjel software. Tabulkové procesory, textové editory, účetní software… Nejprve odděleně, ale později logicky vyvstala potřeba, aby mohly programy komunikovat mezi sebou. Zpočátku stačilo mít skladový software, ke kterému měli přístup jen pracovníci ve skladu a do účetního oddělení nosili jen vytisknuté výpisy. Později vznikly integrované systémy. A když už vám to funguje v rámci podniku, tak proč nevyužít internetu a nenechat dělat to účetnictví jinde. Není přece problém poslat data po internetu.

A to se samozřejmě netýká jen podnikových systémů, stejný princip dělby práce je uplatnitelný v mnoha a mnoha oblastech. Pokud je součástí procesu něco, co lze poslat po síti, tak je nebo bude předmětem k zamyšlení, jestli se nevyplatí nechat to udělat někomu jinému.

Že vám to připomíná outsourcing? Jasně, k tomu se hned dostaneme. Teď si jen shrneme, že předešlé tři body představují pilíře, na kterých stojí další mocné síly měnící svět. Pojďme se na ně ve stručnosti podívat.

Open-Sourcing

Mluvit v komunitě mých čtenářů o open source, je jako nosit sovy do Atén. PHP, Ruby, Python, MySQL, Apache, Linux, FreeBSD, Wikipedia… Kdyby se někdo našim rodičům před 20 lety snažil vysvětlit, že jejich děti budou pracovat na výrobních prostředcích, které budou distribuovány a vyvíjeny zdarma komunitou lidí z celého světa, co by si asi pomysleli?

Outsourcing a Offshoring

Friedman tyto dva vlivy rozděluje do samostatných kapitol, já je pro jejich příbuznost spojím. Outsourcing je termín pro přesun určitých částí podnikání na jiné firmy, které je pro nás zařídí za lepších podmínek (cena, rychlost…). Offshoring je v podstatě to samé, ale s tím, že přesun se uskutečňuje do jiné země.

Čína a ostatní nestojí na místě, uhání za námi a jestli chceme být vepředu, musíme běžet alespoň stejně rychle jako oni.

To, že je vše „Made in People’s Republic of China” už nás nepřekvapuje, spíš s tím počítáme. Jen jestli si to uvědomují třeba stávkující dělníci ve Škodovce. Že je to technicky náročná práce, kterou nevzdělaný dělník z Číny nezvládne? Dnes možná ne, ale oni nestojí na místě, oni uhání za námi a jestli chceme být vepředu musíme běžet alespoň stejně rychle. Běžíme?

Ale pozor, jak podotýká Friedman, tohle není souboj na život a na smrt, Čína nás nechce zničit. Díky konkurenci, kterou představuje, z nás vymačká to nejlepší. Chcete mít zaměstnání i za 5, 10 let? Tak na sobě radši pracujte, protože je více než pravděpodobné, že vaše práce se bude dát outsourcovat někam, kde ji někdo udělá levněji, takže vy musíte nabídnout něco víc tady.

Supply-Chaining

Na příkladu Wal-Martu autor ilustruje, co dovolují technologie stvořit v oblasti řízení toku zboží. V momentě, kdy si někdo koupí ve Wal-Martu vrtačku, je okamžitě automaticky vznesena žádost o vyrobení dalšího kusu u příslušného výrobce. Cíl: přesouvat a skladovat jen takové množství zboží, které skutečně potřebují a tím dosáhnout úspory nákladů. Možná to nezní až tak převratně, ale na globálním trhu vám zvládnutí tohohle umění poskytne tolik potřebnou konkurenční výhodu.

Insourcing

Jak jsem to pochopil já, tak insourcing je intimnější outsourcing. Jde o to, že pustíte jinou firmu do vašich vnitřních procesů v těch oblastech, na které se firma specializuje a necháte ji, aby je řídila za vás. Friedman uvádí příklad UPS, které už dávno jen nedoručuje zásilky. UPS třeba převezme k reklamaci notebook Toshiba, dopraví ho do servisního střediska, které UPS provozuje nejen pro Toshibu, tam notebook opraví a zase vám ho doručí zpátky. To vše rychleji a levněji, než kdyby si opravy prováděla sama Toshiba. Pro jiné firmy UPS obstarává vše od převzetí objednávky od klienta, přes zabalení zboží a doručení.

Co to znamená? Znamená to, že už nemusíte mít kapitálovou sílu velkých firem, abyste si mohli dovolit globální distribuci. UPS vám dokonce poskytne úvěr, pokud se jim vaše podnikání bude zamlouvat. Opět se nám vyrovnávají podmínky pro všechny hráče.

Přidám příklad, který v knize není: Amazon Web Services. Amazon je největší online prodejce na světě, to všichni víme. Co už není tak známé: Amazon svou počítačovou infrastrukturu začal prodávat komukoli, kdo o to má zájem. Za zlomkovou cenu si můžete koupit datový prostor nebo výpočetní kapacitu. Máte webovou aplikaci, která má potenciál oslovit milión uživatelů, ale nemůžete si dovolit investovat statisíce do desítky serverů? Žádný problém, pronajměte si procesorový výkon u Amazon.

In-forming

Kapitola věnovaná dostupnosti informací, která nemá obdoby. Co je cílem Googlu? Veškeré informace dostupné komukoli, kdykoli, kdekoli. Něco nevíte? Zeptáte se Googlu nebo Wikipedie. Už nemusíte mít přístup k velké knihovně a hodiny času v ní hledat. Ale stejně tak už nemusí ani desítky miliónů zvídavých lidí v Číně, Indii…

Steroidy – digitální, mobilní a virtuální

Vše se digitalizuje, ke všemu chceme mít přístup z mobilních přístrojů, které už dnes mají větší výkon, než počítače staré 15 let. Telepresence je služba, kterou nabízí každý telekomunikační operátor. To je poslední síla, steroidy, které celý proces urychlují.

Výše uvedené představuje gró knihy, které ale zabírá jen třetinu stránek. Na dalších dvou třetinách se Friedman zabývá tím, co to znamená pro Spojené státy, co to znamená po ostatní země, pro firmy a pro politiku. Mým cílem bylo vás jen nasměrovat, pokud jste o této knize nevěděli, takže já už přejdu k závěru.

A co z toho všeho plyne?

Nečekáte nějakou přímou odpověď, že ne? Žádná samozřejmě není. Stejně jako současníci Martina Luthera nemohli dohlédnout, co jeho reformace vyvolá, stejně jako přihlížející prvních parních strojů asi jen zlehka tušili, co to znamená, stejně tak nikdo z nás nemůže vědět, k čemu tohle všechno povede.

Ale měl bych tu jeden hezký příklad z knihy: Pokud byste si před čtyřiceti lety měli vybrat, jestli se narodit jako hlupák v USA nebo génius v Indii, co byste si vybrali? A co byste si vybrali dnes?

V zásadě věřím, že je to celé pozitivní trend, ale má nevyhnutelně negativní vedlejší účinky, které svou velikostí odpovídají jeho velikosti. Od terorismu – co jiného to je, než extrémní reakce na to, že se svět zmenšil a nutí ke změnám kultury, které na to nejsou připravené – až po to, že vyčerpáváme zdroje planety a produkujeme tolik škodlivin, že vážně ohrožujeme vlastní existenci v dlouhodobém horizontu.

Tohle všechno se bude muset nějak vyřešit a není vůbec jisté, že to dopadne „dobře”. Teď už o tom ale aspoň víte, ne? ;)

Shrnutí zdrojů


11